Obsah - Česká advokátní komora

Články
ne však jméno svědka, vystavil by se výtce, kterou před téměř dvěma tisíci lety
razil římský klasik: Incivile est, nisi tota lege perspecta, una aliqua partikula eius
proposita respondere vel indicare (Není dobrý právník, kdo podává právní názor
nebo rozsuzuje věc na podkladě jiného ustanovení zákona, aniž prozkoumal celý
právní řád.“ 5)
V ustanovení § 165 odst. 2 se nehovoří o konkrétních procesních úkonech,
není zde ani zmínka o výslechu svědka, a proto jsem zaujal stanovisko, že „nelze
ani výkladem tohoto ustanovení dovodit povinnost vyšetřovatele sdělovat obhájci
jména svědků, které chce v konkrétní den a hodinu na jím určeném místě
vyslýchat.
Znamená to, že vyšetřovatel neporušuje ustanovení § 165 odst. 2 v případě,
že obhájci jména jím předvolávaných svědků nesdělí... To je však v rozporu
s ustanovením § 33 odst. 1, kde jsou stanovena práva obviněného a ta s ustanovením
§ 41, kde jsou povinnosti a práva obhájce...
De lege ferenda proto navrhuji ustanovení § 165 odst. 1... doplnit o nový text:
Vyrozumívá-li vyšetřovatel obhájce o výslechu svědka, je povinen uvést také
jméno svědka.
De lege lata považuji za vhodné vydání judikátu, kterým bude zabezpečena
výše uvedená interpretace, navržená de lege lata.“ 6)
Jde tedy o to, zda lze vyjít z doslovného výkladu § 165 odst. 2, nebo z širšího
výkladu, vycházejícího z právního řádu, konkrétně pak z ustanovení § 2 odst. 13,
§ 33 a § 41 TrŘ, z § 16 AZ, z čl. 38 odst. 2 a z čl. 40 odst. 3 Listiny a z čl. 6
odst. 3 písm. d) Úmluvy. Z doslovného výkladu neplyne vyšetřovateli povinnost
sdělit obhájci jména předvolaných svědků, z širšího výkladu tato povinnost naopak
plyne. Bylo by možno očekávat, že vyšetřovatelé budou bezvýjimečně využívat
doslovný výklad, tudíž nebudou shledávat důvod proto, aby uváděli obhájci
jména předvolávaných svědků. Je však dobře známo, že v praxi vyšetřovatelé
jména svědků, které hodlají vyslýchat, obhájcům na základě jejich žádosti
o vyrozumívání zásadně sdělují. Proto upoutává pozornost obhájce a obviněného,
když vyšetřovatel v průběhu vyšetřování tento způsob vyrozumívání výjimečně
poruší a jedno jméno svědka, či několik jmen svědků obhájci nesdělí. K dotazu
obhájce na důvod této změny se ze strany vyšetřovatele objevují zpravidla
dvě zdůvodnění, a to zcela odlišná.
V prvém případě vyšetřovatel sdělí obhájci, že dosud neví, které svědky se
podaří policejním orgánům ustanovit a zabezpečit jejich účast při výslechu.
V tomto zdůvodnění nelze zpravidla shledat žádný taktický záměr vyšetřovatele.
Lze však usuzovat, že vázne koordinace spolupráce mezi orgány činnými v přípravném
řízení, a že bez ohledu na plán vyšetřování sestavený vyšetřovatelem
dojde k výslechu těch svědků, které se policejním orgánům podaří předvolat nebo
předvést.
Bulletin advokacie č. 1 1998 39