Obsah - Česká advokátní komora

Články
k ověření konkrétní skutečnosti apod.), aby obhájce mohl zodpovědně zvážit
svoji osobní účast na takovém úkonu. Je nepřípustné, aby vyšetřovatel pouze
obecně oznámil obhájci, že bude vyslýchat svědky, aniž je konkretizuje.“
9)
Po publikování tohoto výkladu, korespondujícímu s předcházejícími třemi názory
zveřejněnými v Bulletinu advokacie, vše nasvědčovalo tomu, že v praxi postupně
dochází k sjednocení interpretace, tedy k překonání nežádoucího stavu,
jehož vytvoření nepochybně neměl zákonodárce na mysli. Stavu, kdy vyšetřovatelé
seznamují obhájce s výslechy svědků dvěma odlišnými způsoby. Buď přímo
v předvolání k úkonu, nebo až těsně před konáním výslechu. A to dokonce v téže
trestní věci.
Usnesení Ústavního soudu
V průběhu roku 1996 se přístup praxe skutečně sjednocoval. Nezveřejňování
jmen svědků při oznamování jejich výslechu obhájcům se v praxi omezilo a stalo
se spíše výjimkou. Pochopitelně však každý jednotlivý případ nezveřejnění
jmen svědků vzbuzoval o to větší pozornost.
To bylo také zřejmě důvodem toho, že stěžovatel K. K. podal u Ústavního soudu
České republiky stížnost, v níž namítal protiústavnost postupu Policie ČR,
Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, spočívající v tom, že jeho obhájci
nebyla v průběhu vyšetřování sdělena jména svědků, kteří měli být ve stanovený
den vyslechnuti. Proti tomuto postupu se stěžovatel bránil žádostí o přezkoumání
podle § 167 TrŘ, avšak krajské státní zastupitelství mu sdělilo, že v napadeném
postupu neshledalo žádné porušení zákona, a proto ve věci neučinilo
žádné opatření. Ústavní soud ČR vydal Usnesení sp. zn. II ÚS 35/96, ve kterém
mj. uvedl: 10)
Stěžovatel namítal, že neuvedením svědků, kteří mají být ve stanovený den
v jeho věci vyslechnuti, ztrácí možnost předem se poradit s advokátem o tom,
zdali se jeho advokát má výslechu účastnit, a stejně tak nemůže se svým advokátem
věc probrat ani po stránce obsahové. Jeho advokát tak nemá možnost se
na věc náležitě připravit, zejména pokud jde o kladení otázek, prověření věrohodnosti
svědků apod. S odkazem na články z Bulletinu advokacie č. 5/95
a č. 8/95 pak dovodil, že je povinností vyšetřovatele včas a předem sdělit obhájci
vedle místa a času i jméno svědka s tím, že nesdělení jména svědka, který má
být vyslechnut, je v rozporu s § 2 odst. 13 a § 33 odst. 3 TrŘ a s čl. 40 odst. 3
Listiny.
Předmětem zkoumání Ústavního soudu může být toliko otázka ústavnosti,
a to konkrétně porušení čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 3 písm. b) Úmluvy, kterých se
stěžovatel dovolává a v nichž je upraveno právo na přiměřený čas a možnosti
přípravy obhajoby. Protože v dané věci byla dodržena litera zákona, která
Bulletin advokacie č. 1 1998 41