01.06.2013 Views

Obsah - Česká advokátní komora

Obsah - Česká advokátní komora

Obsah - Česká advokátní komora

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

PŘEČETLI JSME ZA VÁS<br />

K soudním exekucím de lege ferenda je název článku, který napsal pro<br />

č.10/97 časopisu PRÁVNÍ ROZHLEDY Mgr. Vít Biolek, advokát v Hradci Králové.<br />

V úvodu se autor zabývá současným stavem exekucí, který je velmi tristní, neboť<br />

posledním úspěchem v exekučním řízení bývá příliš často vydání usnesení<br />

o nařízení výkonu rozhodnutí. Tento stát si nedokáže zabezpečit výkon rozhodnutí<br />

vlastních orgánů a podle autora je doslova nemorální, že soud nedokáže zajistit<br />

rozhodnutí, ke kterému žalobce mnohdy klopotnou cestou došel. Výsledkem<br />

je pak rostoucí nedůvěra lidí v to, že jim pravomocný rozsudek či platební rozkaz<br />

vůbec k něčemu bude, což je podle autorova názoru zhoubnější pro právní vědomí<br />

než zdlouhavost nalézacího řízení.<br />

Za výchozí problém označuje autor nemožnost oprávněného získat informace<br />

o majetku povinného. Stát se nemůže tvářit, že je čistě věcí oprávněného, aby si<br />

věrohodné informace získal, ale musí mu naopak účinně pomáhat v získávání informací.<br />

Stran toho považuje autor příslušná ustanovení § 260 odst. 2 a 3 OSŘ<br />

za v praxi zcela nepoužitelná, neboť povinní požadované informace prostě soudu<br />

nesdělí a následně uložená pořádková pokuta je z pohledu dlužníka (který<br />

dluží často obrovské částky) směšná sankce. Oprávněný tak má velmi malé<br />

možnosti informace o majetku povinného získat, takže zbytečně narůstá počet<br />

exekucí prodejem movitých věcí, neboť tento způsob exekuce klade menší nároky<br />

na informace oprávněného o majetku povinného. V této souvislosti autor uvádí<br />

svoji neblahou zkušenost se způsobem soupisu movitých věcí, kdy vykonavatelé<br />

mnohdy věci do soupisu nezahrnují a postačuje jim tvrzení povinného, že není<br />

vlastníkem movité věci. Řešení vidí autor ve změně ust. § 260 OSŘ tak, aby<br />

stanovilo povinnost soudu zjistit údaje požadované oprávněným (samozřejmě<br />

zpoplatněnou soudním poplatkem) a eventuálních změnách dalších norem zakotvujících<br />

korespondující povinnost jiných státních orgánů, obcí, notářů, policie,<br />

bank, pojišťoven atd. tyto informace soudu sdělit.<br />

Za daleko efektivnější řešení však autor považuje komplexní změnu zákonné<br />

úpravy exekucí a jako úspěšnou zde uvádí slovenskou úpravu, obsaženou v zák.<br />

č. 233/1995 Z. z. o. súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok).<br />

Autor se domnívá, že by tato úprava měla být urychleně zavedena v mírně<br />

modifikované podobě i u nás a v diskusi k tomu nabízí tyto úvahy:<br />

1. Velmi široká oprávnění exekutorů (§ 34 zákona) by mohla svádět k využívání<br />

metod za hranicí zákona, čemuž by bylo možno nejlépe zabránit limitovaným<br />

počtem exekutorů, přísnou kontrolou ze strany stavovské samosprávy<br />

68 Bulletin advokacie č. 1 1998

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!