Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
PŘEČETLI JSME ZA VÁS<br />
K soudním exekucím de lege ferenda je název článku, který napsal pro<br />
č.10/97 časopisu PRÁVNÍ ROZHLEDY Mgr. Vít Biolek, advokát v Hradci Králové.<br />
V úvodu se autor zabývá současným stavem exekucí, který je velmi tristní, neboť<br />
posledním úspěchem v exekučním řízení bývá příliš často vydání usnesení<br />
o nařízení výkonu rozhodnutí. Tento stát si nedokáže zabezpečit výkon rozhodnutí<br />
vlastních orgánů a podle autora je doslova nemorální, že soud nedokáže zajistit<br />
rozhodnutí, ke kterému žalobce mnohdy klopotnou cestou došel. Výsledkem<br />
je pak rostoucí nedůvěra lidí v to, že jim pravomocný rozsudek či platební rozkaz<br />
vůbec k něčemu bude, což je podle autorova názoru zhoubnější pro právní vědomí<br />
než zdlouhavost nalézacího řízení.<br />
Za výchozí problém označuje autor nemožnost oprávněného získat informace<br />
o majetku povinného. Stát se nemůže tvářit, že je čistě věcí oprávněného, aby si<br />
věrohodné informace získal, ale musí mu naopak účinně pomáhat v získávání informací.<br />
Stran toho považuje autor příslušná ustanovení § 260 odst. 2 a 3 OSŘ<br />
za v praxi zcela nepoužitelná, neboť povinní požadované informace prostě soudu<br />
nesdělí a následně uložená pořádková pokuta je z pohledu dlužníka (který<br />
dluží často obrovské částky) směšná sankce. Oprávněný tak má velmi malé<br />
možnosti informace o majetku povinného získat, takže zbytečně narůstá počet<br />
exekucí prodejem movitých věcí, neboť tento způsob exekuce klade menší nároky<br />
na informace oprávněného o majetku povinného. V této souvislosti autor uvádí<br />
svoji neblahou zkušenost se způsobem soupisu movitých věcí, kdy vykonavatelé<br />
mnohdy věci do soupisu nezahrnují a postačuje jim tvrzení povinného, že není<br />
vlastníkem movité věci. Řešení vidí autor ve změně ust. § 260 OSŘ tak, aby<br />
stanovilo povinnost soudu zjistit údaje požadované oprávněným (samozřejmě<br />
zpoplatněnou soudním poplatkem) a eventuálních změnách dalších norem zakotvujících<br />
korespondující povinnost jiných státních orgánů, obcí, notářů, policie,<br />
bank, pojišťoven atd. tyto informace soudu sdělit.<br />
Za daleko efektivnější řešení však autor považuje komplexní změnu zákonné<br />
úpravy exekucí a jako úspěšnou zde uvádí slovenskou úpravu, obsaženou v zák.<br />
č. 233/1995 Z. z. o. súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok).<br />
Autor se domnívá, že by tato úprava měla být urychleně zavedena v mírně<br />
modifikované podobě i u nás a v diskusi k tomu nabízí tyto úvahy:<br />
1. Velmi široká oprávnění exekutorů (§ 34 zákona) by mohla svádět k využívání<br />
metod za hranicí zákona, čemuž by bylo možno nejlépe zabránit limitovaným<br />
počtem exekutorů, přísnou kontrolou ze strany stavovské samosprávy<br />
68 Bulletin advokacie č. 1 1998
Change language