Obsah - Česká advokátní komora

NÁZOR
K otázce zastoupení orgánu veřejné správy
advokátem
Lidové noviny přinesly před časem zprávu o tom, že českobudějovická právnička
Elvíra Tomášková podala „podnět“ k Ústavnímu soudu ve věci zastupování
„úřadů“ v soudních sporech „soukromými advokáty“. 1) S plným vědomím toho,
že mi není znám text onoho „podnětu“, si dovolím polemizovat s názorem, který
lze shrnout tak, že „okresní i městské úřady možná porušují ústavu, když si na
soudní spory s občany najímají soukromé advokáty“. Nečiním tak proto, že bych
nepovažoval za správné stanovisko, které Lidovým novinám pro účely citovaného
příspěvku poskytl Oldřich Choděra, 2) ale především z toho důvodu, že advokáti
– kteří skutečně nezřídka obce či okresní úřady před soudy zastupují – budou
nepochybně na danou otázku tázáni, že jim bude možná i hrozit odvolání plné
moci či odstoupení od smlouvy o poskytování právní služby klientem – obcí či
okresním úřadem a že argumentaci vyvracející úvahu Elvíry Tomáškové nejlépe
nalezenou ve stavovském časopise.
•••
Vzato pohledem právněhistorickým chybí dnešní platné právní úpravě institut
finanční prokuratury. 3) Na druhé straně pro běžný občanskoprávní spor není zakotven
institut advokátského procesu, 4) takže zastoupení advokátem před soudem
I. stupně či soudem odvolacím není nutné a povinné. V minulosti na našem
území po účinnosti civilního řádu soudního č. 113/1895 ř. z. byla situace odlišná
potud, že v tzv. advokátských procesech bylo zastoupení advokátem obligatorní,
podle § 27 c. ř. s. však nedotčeno zůstalo „právo finanční prokuratury i v těch případech,
v nichž jest nařízeno, aby strany byly zastoupeny advokáty“. Ani z dobových
předpisů však neplyne, že by se státní úřad musel povinně nechat zastoupit
finanční prokuraturou, když dokonce služební instrukce pro finanční prokuratury
z r. 1898 uváděla, že „v těch případech, kde by měla finanční prokuratura
zastupovati podle daných předpisů v jednom a témže sporu obě sporné strany,
nesmí zastupovati žádnou, nýbrž má způsobiti prostřednictvím příslušného
úřadu správního, aby byl každé straně určen jiný zástupce.“ 5) O tom, že advokáti
i fakticky např. okresní úřady zastupovali, resp. poskytovali jim právní pomoc,
svědčí i písemnosti uložené v archivních fondech. 6) De lege ferenda – pokud by
byla finanční prokuratura zřizována – bylo by zajisté s ohledem na historické re-
Bulletin advokacie č. 1 1998 73