01.06.2013 Views

Obsah - Česká advokátní komora

Obsah - Česká advokátní komora

Obsah - Česká advokátní komora

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

Přečetli jsme za Vás<br />

Zásadní otázkou je, zda při interpretaci je třeba ust. § 39 považovat za jakousi<br />

generální klauzuli, stanovící pro všechny případy svého druhu sankci neplatnosti<br />

právních úkonů.<br />

Další možností je vykládat § 39 restriktivně, z čehož vychází i autorova úvaha,<br />

když spatřuje jeho smysl a účel v tom, že se jedná o ustanovení subsidiárního<br />

charakteru, přičemž záleží jen na výkladu zvláštních (navazujících) ustanovení,<br />

která obsahují určitý zákaz nebo příkaz, zda se uplatní sankce neplatnosti<br />

daného konkrétního právního úkonu pro eventuální rozpor. Autor se dále<br />

táže, jaké jsou (v tomto chápání) právní následky rozporu právního úkonu se zákonem<br />

a rozlišuje pečlivě několik modelových situací. Za nejjasnější případ považuje<br />

situaci, když je ve zvláštním zákonném ustanovení explicite stanoveno,<br />

že právní úkon, který je s ním v rozporu, je neplatný. Zde není sporu o tom, že<br />

nastupuje sankce neplatnosti právního úkonu. Jiná je situace, kdy ve zvláštním<br />

zákonném ustanovení výslovná sankce neplatnosti chybí – zde se musí přistoupit<br />

k výkladu daného ustanovení, jehož pomocí bude zjištěno, zda sankce<br />

neplatnosti nastoupí, či nikoliv. Autor soudí, že v prvé řadě je třeba použít jazykového<br />

(gramatického) výkladu. Pro další posouzení intenzity rozporu se zákonem<br />

a použití jeho následků je podstatné, vůči komu vlastně směřuje zákaz nebo<br />

omezení stanovené zákonem, a naopak k čí ochraně je takové ustanovení<br />

určeno. Směřuje-li zákonný zákaz proti oběma stranám, je taková smlouva neplatná<br />

(totéž platí, směřuje-li zákaz proti jedné straně, ale druhá strana smlouvy<br />

o tom věděla). V další modelové situaci došlo k uzavření smlouvy, čímž pouze<br />

jedna strana porušila zákon či jednala v rozporu se zákonem. Zde lze učinit<br />

závěr, že v případě, kdy zákonný zákaz (omezení, překážka) směřuje pouze vůči<br />

jedné straně smlouvy, je třeba smlouvu považovat za neplatnou jen výjimečně,<br />

a to „tehdy, kdy by to bylo neslučitelné se smyslem a účelem daného zákonného<br />

zákazu (omezení), přičemž zákonná úprava dotčená takovou smlouvou<br />

nemůže bez toho obstát“.<br />

Závěrem autor vyjadřuje přesvědčení o správnosti výše nastíněného přístupu<br />

k § 39 ObčZ s ohledem na zásady, které ovládají občanské a soukromé právo,<br />

jak je autonomie vůle stran při smluvním styku, ochrana dobré víry a ochrana nabytých<br />

práv. ■<br />

V č. 10/97 časopisu PRÁVNÍ ROZHLEDY byl otištěn článek mnichovských<br />

advokátů Dr. Hanse-Georga Mählera a Gisely Mählerové Urovnání sporu – věc<br />

advokátů: mediace, přeložený a upravený dr. Jindřiškou Munkovou, advokátkou<br />

v Praze.<br />

V článku se autoři zabývají institutem mediace, který je jedním ze způsobů řešení<br />

sporu mezi stranami bez zásahu soudu. V úvodu konstatují, že se mediace<br />

70 Bulletin advokacie č. 1 1998

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!