Téma: Informační systémy v průmysluDVĚ DEKÁDY DLOUHÁ CESTA MEZI ELITULetošní rok je pro řadu firem z IT výročním, kdy slaví a bilancují jubilejní mezník ve své historii.Jednou z firem, která si letos může připsat do své kroniky kulatou dvacítku je příbramskývýrobce podnikového systému Byznys ERP, společnost J.K.R. Jak vidí uplynulé roky a dalšíbudoucnost firmy její ředitel Vladimír Králíček?na počátku 90. let, kdy všechno vznikalo, bylo takovéprostředí, že nikdo pořádně nevěděl, co sez toho může nakonec vyvinout. Bylo to založenohlavně na uplatnění energie a možností v rámcipodnikání v oblasti IT a programování. Vědomí,že se můžeme posunout dál, přišlo až po několikaletech, kdy firma už fungovala, a trh se pročistil.Když se v 90. letech tyto možnosti otevřely, uvádělose v Česku snad 400 – 500 firem, které se zabývalyúčetnictvím, nebo ekonomickými systémy. Když sepodíváme dnes, můžeme mluvit o pár desítkách firem,které dělají podnikové informační systémy ERP.A do té špičky patří pět až deset firem, které počtemzaměstnanců, obratem či počtem prodaných licencíhrají významnou úlohu na trhu. Jsme samozřejmě rádi,že se nám podařilo zařadit se mezi ně. Tedy přesněji řečeno,že ne my, ale uživatelé nás do této kategorie řadí.Dvacet let na trhu v IT je docela úctyhodná doba,takže jsme především rádi, že jsme se toho dočkali.Na počátku jsme v takovém horizontu vlastně anineuvažovali. Samozřejmě, jak roky ubíhaly, muselijsme se zabývat myšlenkami, zda na to ještě mámeenergii a potenciál a po deseti, až 15 letech se to „překulilo“do takové samozřejmosti. Ale vždycky jsemsi uvědomoval, že je potřeba se v určitých zhrubakvartálních úsecích zamyslet nad tím, zda ten náš vlakjede správným směrem, a jak daleko jsou položenykoleje. Domnívám se, že je realistické, když člověkpřed sebou „tlačí“ výhled tak na půl či tři čtvrtě roku,a s touto vizí musí vyhodnocovat situaci a přijímatadekvátní opatření, aby vše mohlo řádně fungovat.Někdo považuje za optimální horizont třeba tři-čtyřiroky, ale to pokládám v téhle branži za nerealistické,a spíš nesprávné pojetí, protože kdo může skutečněkvalifikovaně přesně vidět, jaký bude vývoj za tři roky?Na co jste ve své dosavadní historii nejvícpyšní?Určitě na to, že náš produkt, podnikový informačnísystém Byznys ERP, a vše okolo - lidi, zaměstnanci,partneři - tvoří stabilní transparentní prostředí.Samozřejmě jsou tu i další dílčí úspěchy – třeba žese nám podařilo získat zhruba 1 300 uživatelů nanové platformě Windows, předtím 3 500 prodanýchlicencí na DOSu, že se nám dařilo navyšovat obrat,pracovali jsme s finančním ziskem, dokázali jsmerozšiřovat firmu. Ale asi nejvíc bych ocenil, že jsmedokázali vytvořit transparentní a solidní vztahy. Neže by nebyly problémy nebo kritické situace, alezatím jsme je dokázali vždycky rozumně zvládnout.Měli jste před 20 lety v plánu, že jednou budetekonkurovat elitě na trhu ve svém oboru?Po pravdě řečeno neměli ani mít nemohli, protožeA příští dvě dekády? Kam J.K.R. zamíří teď?Zasazuji to raději spíše do společenského než podnikatelskéhokontextu a myslím, že celá společnostse nachází v takovém bodě, že vlastně nikdo dnesnemůže s určitostí říci, co bude za pět nebo desetlet, takže je těžké si plánovat budoucnost. V našíbranži se teď hodně například mluví o cloudu a prostředícloud computingu. Ale popravdě řečeno,nejsem zrovna tím přesvědčeným vizionářem, žebych řekl „to je přesně to pravé, za tím si stojím“.Spíše si kladu otázku, jestli je společnost na to připravená.A zda je to pro ni dobře. Virtuálních věcí,na které se tak často nyní upínáme, je kolem násmoc, a ta odtrženost od reálného světa a reálnýchvztahů ve mě občas vyvolává obavy.Na cloud tedy moc nevěříte?Optimisté a vizionáři říkají, že to je ten správný směra budoucnost, ale zkušenosti ze sektoru, v němžse pohybujeme, zatím ukazují, že poptávka zatímtak velká není. V rámci cloudu se stěhuje vše mimofyzický dosah a kontrolu. Je opravdu nutné dávattomuto světu všanc svoje data? Pokud firma vystavujepár faktur týdně, a nechce investovat dovýpočetní techniky, bude k tomu pravděpodobněinklinovat. Střední a větší firmy, které mají hodně data dokumentů a chtějí pro ně odpovídající zabezpečeníči mají unikátní podnikové procesy, ty do tohonejdou. Za poslední dva roky jsme zaznamenaliv podstatě jediný takový požadavek – což svědčío tom, že reálná poptávka v tomto segmentu nenítaková, jak by se mohlo na první pohled z oslavnýchinformací kolem cloudu zdát.Dělali jsme si samozřejmě finanční propočty a z vyhodnocenívyplynulo, že cena za to, že se o to„nemusím starat“ je hodně vysoká. A navíc platí, ževe firmě se o IT vlastně pořád někdo starat musí –počítače samy o sobě potřebují servis, což zpravidlalépe zajistí vlastní člověk, protože pokud je to externista,není obvykle možná okamžitá dostupnosta pokud ano, je to o větších penězích.Za posledních dvacet let se IT pracovníci a specialistéstali velmi žádanými. Jak jste na tomvy? Nemáte problém sehnat lidi, které potřebujeteanebo si ty nejlepší udržet?Na několika číslech bych mohl dokazovat, že se námv praxi daří minimalizovat fluktuaci, ale podstatná30 7/<strong>2011</strong>
Téma: Informační systémy v průmysluje jedna skutečnost: kdyby byla fluktuace vyšší, nežje zdrávo, nedokázali bychom vybudovat úspěšnoufirmu. Jestliže J.K.R. má dnes více než osm desítekvlastních lidí, z toho téměř třicet je ve firmě délenež deset let, a z nich možná polovina déle nežpatnáct let, vypovídá to o tom, že se nám získávata udržet lidi daří.Není to samozřejmě jednoduché. Zkušenýchoborníků s praktickými zkušenostmi příliš nepřibýváa možná více než úzce zaměřený specialistaje potřeba člověk, který má širší přehled a lepšíinformace pro své rozhodování. I naši lidé jsousamozřejmě kontaktováni a dostávají nabídky napřestup. Když jsem se bavil s ředitelem jedné ITfirmy, která působí i v zahraničí, shodli jsme se, žepeníze hrají sice důležitou roli, ale rozhodujícímfaktorem může být stále více i prostředí, ve kterémse člověk cítí dobře. Pokud pracovník dostanenabídku na dvojnásobný plat, je na něm, aby sivyhodnotil, zda mu to stojí za to, ale když se torozhodne udělat, nedá se tomu čelit. Zatím tomuovšem odoláváme dost úspěšně.Narážíte na problémy, když přebíráte zákazníkaod jiného dodavatele?Pnutí tam určitě jsou, ale že by to bylo extrémněvyhrocené tak, že bychom si nedokázali se situacíporadit, se nám zatím nestalo. I když třeba docházíobčas k tomu, že původní dodavatel nemá přílišochoty ke spolupráci při předávání dat, a z jehostrany jsou určité obstrukce apod., ale vždy seto nějak vyřešilo. Je samozřejmě vždy důležité,jak do toho vstoupí uživatel, jak má s původnímdodavatelem uzavřenou smlouvu, ale i jak jsouta data „čtivá“ v obecné poloze a zda má uživatelvlastního specialistu, který dokáže něco o těchstrukturách říci.Nicméně ani všem datům nelze úplně vždy slepěstoprocentně věřit, a po „překlopení“ systému jepotřeba společně s uživatele zkontrolovat, zda bylovše provedeno korektně a správně a písemně potvrditsprávné převzetí, aby se předešlo případnýmsporům. Jednak pokud jde o korektnost dat při prostémpřevodu, ale hlavně jak je zdokumentovánahistorie „starého“ systému, zkontrolovat, zda jsoutam data zaznamenaná správně. Jinak by mohlodojít k tomu, že data se sice převedou správně 1:1,ale následně se zjistí, že tam bylo něco doplňováno,upravováno apod. To je jedno z hlavních úskalí přiimplementaci nového systému.Jaká jsou ta další úskalí na co si dát pozor?Jsou to v podstatě známá doporučení, ke kterým setaké připojujeme. Například, že management firmymusí vytvořit tým lidí, kteří učiní zásadní rozhodnutí:přecházíme na nový systém. A pak působit napracovníky, aby toto rozhodnutí akceptovali a nevymýšlelidůvody, proč by bylo lepší ještě počkat.Rozhodnutí padlo, pracuj na tom, a pokud to budepotřeba, řekni, co ti vadí. A razantně to korigovat.Špatné také je, když se zákazník snaží přehoditvšechno, včetně předávání dat z původního systémuna dodavatele. Protože to samozřejmě uděláme,ale musíme počítat s tím, že naši zaměstnancibudou pod tlakem nepřátelského prostředí, nebudoumít plnou podporu atd. a v takové „pracovní“atmosféře se těžko zrodí dobrá řešení, navíc projektzabere mnohem více času než v optimálníchpodmínkách.Další zásadní věc je si uvědomit, že přechod na novýsystém nebývá bez problémů a k tomu je určenoobdobí, kdy si systém takzvaně „sedá“. Musí dostatprostor, aby se od prvotních funkčních celků dostaldo koncové podoby. A s tím je spojeno, aby seuživatelé na systém nedívali z pohledu „černá-bílá“a nic mezi tím. Když má uživatel dvacet bodů, jak tomá fungovat a jich takto funguje jen 15, neznamenáto, že to nefunguje. U těch pěti se prostě může najítjiné řešení. Pokud se nedělá software na klíč podlevlastního zadání, což je tak časově a finančně náročnázáležitost, že si to dnes téměř nikdo nedovolí,musí se počítat s tím, že fungují základní klíčovébody a u několika zbývajících se prostě ještě musídále pracovat na tom, aby se vylepšily a odpovídalypřesně požadavkům uživatele.Měl by respektovat, že i on se v rámci systému musído určité míry občas přizpůsobit, a ne že se systémpouze bude přizpůsobovat jemu. Což neznamenáslevovat z požadavků u některých věcí, ale přistoupitna to, že se k cílovému řešení lze dobrat třebajiným způsobem, ne se dogmaticky dožadovat „játo chtěl takhle, tak to bude za každou cenu!“ /joe/230 podniků vyrábís podporou BYZNYS ERPwww.jkr.euInformační systémy BYZNYS ERP7/<strong>2011</strong>31www.jkr.eu