PSYCHOSOMATICKÉ

vlastního těla kosmetickými operacemi,nebo např. operací žaludku při obesitě či dopingem.
Tělo je vnímáno jen v aspektu jeho vzhledu či výkonnosti.
Celkově lze psychosomatické poruchy chápat tak, že tělo je používáno k výrazu něčeho, na co
není funkčně způsobilé a reaguje funkční poruchou. Jindy člověk nechá reagovat tělo ve formě
svalového napětí namísto zlosti a zároveň reaguje svalovým ztuhnutím, aby nemusel projevovat
své emoce. Závratěmi reaguje namísto slabosti, vydáním se, zvracením či hladověním namísto
protestu. V tomto extrémním případě může sexuálně zneužitá či znásilněná žena obětovat své
vlastní tělo, aby zachránila vlastní duši, tzv. obranným mechanismem depersonalizace.
Dříve, než se budeme věnovat systematické psychosomatické psychopatologii, shrneme
dosavadní úvahy do čtyř bodů.
Tělesné prožívání i psychický vývoj jsou spolu těsně spjaty a obé se diferencuje ve vztazích.
Tělesno, emoce i duševno provází zkušenost symbiózy, frustrace i uspokojení, relaxace,
rytmičnost, obojí je obsazeno v kontaktním a individuačním chování například v hrdosti
na první krůčky, na schopnost mluvení,v identitním pocitu bytí dívkou či chlapcem atd.
Tělo obohaceno o onen smyslově emocionální vývoj a o interpersonální zkušenosti je
prožíváno v optimálním případě jako integrální část vlastního já se schopností vyjadřovat
se a komunikovat.
Tam, kde se to (většinou částečně) nepodaří, není tělo emočně obsazeno reaguje na
fyziologické úrovni ve formě odštěpených tělesných reakcí – symptomů.
Dynamické spojení tělesného prožívání s jeho subjektivní významovostí, to znamená včetně
jeho emoční komunikativní vědomé reprezentace v našem vnitřním světě, podporuje do
značné míry zdravé fungování naší celé somatopsychické osobnosti. Jak progrese, postupné
oduševňování tělesna, tak i ona možnost regrese v zátěžových situacích je součástí celistvého
psychosomatického prožívání a reagování a je důležitou garancí zdravé přirozenosti zvláště
v naší stále více virtuální realitě. Také bychom mohli v říci v návaznosti na Viktora von
Weizsäckera, že psychosomatický syndrom se objeví na místě části nežitého života, či se
vytvoří symptom na místě zničené části života. Antropologické pojetí psychosomatických
poruch vysvětluje jejich výskyt logickým vyplynutím z dosavadního vedení života. Příznak
– nemoc má důležitý význam, který něco řeší,
či alespoň odkládá nutné řešení. Poněkud komickým příkladem je situace jedné mladé
pacientky, která přišla k lékaři s angínou a na jeho otázku, zdali se nachladila mu odpověděla:
lepší je mít angínu než být těhotná. Když se lékař poněkud podivil tak mu vysvětlila (toto
se událo v době ještě před užíváním antikoncepčních pilulek), že by v současné chvíli,
asi 14 dní po poslední menstruaci, mohla snadno otěhotnět a její partner vyžaduje intimní
styk, kterému se tímto způsobem vyhnula.
13
05_Psychosom_FINAL.indd 13
11/10/10 1:09:13 PM