PSYCHOSOMATICKÉ

proti vědomé vůli pacienta, jejichž význam bývá pozorovateli zřejmý. Například jeden
pacient při pozdravení vždy zároveň záporně kroutil hlavou z jedné strany na druhou.
Blefarospasmus, křečovité stisknutí očí, se často zvyšuje při psychickém napětí. Jeho
význam může být různý: od tendence někoho nevidět, něčemu se vyhnout, tendence
nevidět reakci okolí, například v důsledku studu za něco. Poměrně častá je písařská křeč,
jež částečně vyjadřuje odpor k této činnosti. O mdlobách a závratích jsme již hovořili
v kapitole o poruchách krevního oběhu, vyjadřují často tendenci něčemu se vyhnout,
být někým podržen, či to vyjadřuje pocit, že pacientovi mizí v přeneseném slova smyslu
půda pod nohami, že se zbortily jeho dosavadní představy o životě. O závratě ve výškách
může jít o potlačený impuls skočit a buď se rozletět či padat nebo být někým zachráněn.
V poslední době se hodně hovoří o psychologické spolupodmíněnosti jednoho velice
závažného neurologického onemocnění, roztroušené sklerózy mozku, která se podle
pozorování některých psychoterapeutů vyskytuje u lidí, jejichž matky byly mezi 3. a 5.
měsícem těhotenství vystaveny nadměrnému stresu.
Nejbližší příbuzný obor psychosomatiky je psychiatrie, jež by měla co nejvíce respektovat
psychologické a psychosociální vlivy na vznik psychiatrických onemocnění; ta se však
v posledním desetiletí soustředila více na biologické, biochemické i genetické aspekty
psychiatrických onemocnění. Teprve v posledních letech poukazují zobrazovací metody
funkce mozku na vliv psychického stavu na aktivaci a fungování různých částí mozku.
Právě u schizofrenie, klasické psychiatrické nemoci, s poruchou rozlišení mezi fantasií
a realitou a s tím souvisejících kognitivních funkcí, může být příčinou jak genetická
porucha před narozením, tak různé zevní poškozující vlivy, biochemická porucha v mozku
následkem traumatu či chybějící výchovy, jež by vedla k vytvoření dostatečně silné a stabilní
osobnostní struktury a zdravému sebevědomí. Vždyť právě u této nemoci se zcela nezdařil
či se zhroutil onen první krok, jenž vede k vytvoření vlastní osobnosti, totiž k odlišení se
od okolí, ohraničení se, jež se děje jak na úrovni intelektu, kognitivních funkci a chování,
tak i na úrovni emoční osamostatňováním se od závislosti na matce. To, že se u psychotiků
opět mísí vnitřní se zevním, že považují své fantazie za skutečnost, neznamená jenom
zhroucení hranic osobnosti pod vlivem pro pacienta těžké situace, kterou již nezvládne,
nýbrž je obranou proti neúnosné realitě, která přestane onou fúzí jako taková existovat,
ztratí svou reálnost tím, že je „obsazena“ vnitřním světem pacienta. To bývá spojené jak
s úzkostí tak i s úlevou, neboť reálné posouzení situace, úsudek, který by byl často až
bolestný a zoufalý, není možný. Následná ztráta komunikace je též na jednu stranu bolestná
a na druhou stranu odlehčující. Proto působí běžné léky úlevně, neboť jde jak na mozkové
tak psychologické rovině o sníženou propustnost a vnímavost k vlivům okolí.
Zatímco se u schizofrenie jedná většinou o vážné poruchy kognice a mezilidského kontaktu
s tendencí emočního stažení se od lidí, vidíme u druhého typického psychiatrického
onemocnění u deprese vývoj k extrémní formě závislosti. Naprosté přizpůsobení nevede
59
05_Psychosom_FINAL.indd 59
11/10/10 1:09:15 PM