PSYCHOSOMATICKÉ

F 45.4 Somatoformní porucha bolesti
Rozlišujeme primární somatoformní bolestivou poruchu, jež může být jak konverzí
bolestné, osobní situace, tak i psychovegetativního původu coby ekvivalent úzkosti
z fragmentace, po opuštění či traumatizace. Častá je i psychogenní „rodinná heredita“.
U sekundární somatoformní bolestivé poruchy jde o perpetuaci původní somatické bolesti,
jež nabyla funkčnost v psychodynamice pacienta, např. coby potrestání se za vinu či nárok
na odškodnění po úrazu.
Pořadí častosti: bolesti hlavy, bolesti páteře, končetin, břicha, srdce, urogenitální lokalizace.
Samostatnými syndromy jsou fibromyalogie (bolesti svalů a bolesti svalových úponů),
a orofaciální bolest (atypická bolest obličeje, čelistí).
Významnými faktory, jež zintenzivňují bolest (viz též neurofyziologické pojednání
níže),jsou:
chronicita s negativní prognózou či neúspěchem dosavadní léčby, vydanost,
konstituční citlivost (přecitlivělost)
negativní zkušenosti s dřívějšími bolestnými situacemi
depresivita, anxiozita a úzkost
subjektivní hodnocení bolesti ( a hodnocení bolesti lékařem).
Neuropsychologie a psychosomatika bolesti
Budeme se zabývat hypotézou, zda-li chybění vyhýbání se či potlačení emoční reakce na
bolestnou situaci má za následek somatické vyjádření ve formě tělesné bolesti. Na příkladu
bolesti se budeme snažit nebo demonstrovat různé způsoby vzniku psychosomatického
příznaku.
Začněme neurofyziologií: Bolestivé impulsy jsou vedeny jak do diskriminačního centra
thalamu tak i do limbického afektivně-motivačního systému – a odtud do mozkové kůry,
kde dojde k transformaci bolestivých vzruchů od symbolické vědomé a řečové podoby, čímž
je získána informace jednak o přesné lokalizaci bolesti, jednak je vnímáno i její afektivní
zabarvení a její snesitelnost, mimo jiné i stavy spojené s dosavadními zkušenostmi s bolestí.
Kromě toho funguje tento region neokortexu jako tak zvaný centrální kontrolní systém,
jež ovlivňuje vnímání bolesti od nejvyšších procesů v kůře mozkové produkcí endorfinu
a dopaminu přes regulaci přenosu vzruchu v thalamu až po otevření či uzavření „bran
bolesti“ na míšní úrovni. Myšlenky a emoce tak ovlivňují fyziologické procesy v mozku
a tím i v celém těle. Rozhodující roli hraje představa rezignace a bezmoci, či naopak
naděje, důvěra ve vlastní či cizí pomoc (event. placebo) či vlastní sebeuzdravné síly jak
bylo experimentálně prokázáno. Negativaní následek má četba o vedlejších účincích léků,
20
05_Psychosom_FINAL.indd 20
11/10/10 1:09:13 PM