PSYCHOSOMATICKÉ

na nás to nežité rozpoznat, citlivě oslovit a podpořit, dodat optimismu a odvahy, neboť
nejlepší prevencí psychosomatických chorob je co nejspontánnější, nejpřirozenější
a nejplnější emocionální život.
4. Psychodynamické modely psychosomatiky
Oproti následující kapitole, kde pojednáme o tzv. orgánové specifitě, to znamená spojení
mezi určitou problematikou a typickou manifestací symptomů, zde budeme demonstrovat
i opak, totiž fakt, že stejný syndrom(bolesti zad) může být vyvolán různými příčinami,
různými situacemi.
Začneme opět neurofyziologií. Vědci zabývající se neuropsychologií (G. Roth, Hüter
a Spitzer) potvrdili existenci nevědomých procesů a jejich blízkost k tělesnému reagování,
což bylo až donedávna sporné kvůli nedostatečně jemné zobrazovací technice mozkové
činnosti. Ke zpracování informací kódování se jejich emocionální významovosti jsou
k dispozici dva kanály. Za prvé se jedná o rychlé a podvědomé, tím i nepřesné vnímání
přes thalamus do amygdaly, centra emocí – hovoříme o implicitní paměti, resp. o tělesněemočním
jáství, tzv. protoself (Damasio). To je důležité při nutnosti okamžité orientace
a reagování. Odehrává se to na tělesně-emoční rovině. Paralelně probíhá pomalejší
a diferencovanější zpracování vjemu přes kůru mozkovou, hovoříme o explicitní paměti,
o tvorbě psychického a biografického já. Důležité je spojení explicitní a implicitní paměti, to
znamená našeho racionálního uvažování s emočními vzorci chování, resp. spojení tělesného
senzomotorického vnímání s afektivní vědomou významovostí, jež podléhá výchovným
a sociálním vlivům. Poruchy mohou nastat například je-li limbický systém příliš aktivován,
může se jednat fyziologicky o poruchu filtru v talamu, náhlou propustnost pro intenzivní
nezpracovanou emocionálně psychosomatickou reakci, na biochemické úrovni o hyperprodukci
dopaminu, či naopak o přílišné tlumení mozkovou kůrou, což se může genealizovaně dít při
převaze levé hemisféry (častěji u mužů), jež je odpovědná za vnímání podnětů zvnitřku i za
logické myšlení. Ještě těžší následky (alexithymii) může mít porucha či dokonce operativní
přetnutí korpus calosum, to znamená deficitní spolupráci obou mozkových hemisfér.
Psychosomatické poruchy lze nazírat i ze systemického hlediska, chápeme-li člověka
jako hierarchicky organizovaný celek stále komplexnějších systémů, zaručující jak
homeostazi, ale umožňující i učení a vývoj. Každý systém je nadřazen jeho částem
a podřízen vyššímu celku, od buňky, orgánu přes humorální a nervové řízení celého organismu.
Jde o hierarchické úrovně zprvu reflexního nevědomého reagování přes emoční kognitivní
a duchovní vyhodnocování různých situací, až po převzetí osobní odpovědnosti za své
jednání (analogicky coby převzetí řízení letadla vyskytnou-li se neočekávané problémy).
25
05_Psychosom_FINAL.indd 25
11/10/10 1:09:13 PM