PSYCHOSOMATICKÉ

a zátěžové situace v životě pacienta. Dále se provádí ve skupinách, například ve školách se
konají semináře ohledně správné životosprávy, či osvěta týkající se poruch příjmu potravy,
jindy nabízí nemocenské pojišťovny různé kurzy, například týkající se správného držení těla
a předcházení bolestem zad. V továrnách a podnicích se využívají pauzy ke společnému
cvičení, podporuje se spolupráce a pozitivní atmosféra zlepšením komunikace mezi vedením
a pracovníky. Stále častěji se pořádají i semináře jak ve školách, tak v podnicích ohledně
zacházení se stresem. Zde je nejdůležitější zachovávat rytmus napětí a uvolnění, práce
a aktivního odpočinku.
Nakonec je primární prevence i jedním z úkolu státu, resp. zdravotnictví, který se snaží regulovat
pracovní zátěž, resp. libovůli zaměstnavatelů v jednání se zaměstnanci, který se snaží zákony
zajistit jistou sociální spravedlnost – ta významně koreluje se zdravím. Na sociální úrovni se
ukázalo, že největší stres vyvolává ztráta sociálního statusu, selhávání v očích okolí.
Prevence psychosomatických onemocnění je velmi obtížná, poněvadž by se týkala zásahu do
vedení rodinného života, do způsobu výchovy dětí, což by mohlo být považováno za ohrožení
občanských svobod a zásah do privátní sféry občanů. Spíše se osvědčuje zřizování linek
první pomoci, telefonického poradenství jak ohroženým ženám, tak i dětem. Nejznámější
model primární prevence je tzv. salutogenetický koncept Antonovského (1987), který chápe
zdraví na jedné straně a nemoc na druhé straně jako kontinuum, zdraví není statické, nýbrž
jde o neustálou snahu se pasivně či aktivně chránit proti škodlivým vlivům.
Sekundární prevence se týká včasné diagnostiky začátku onemocnění a zabránění
jejímu rozvinutí. Opět by se měla tato činnost odehrávat v ambulanci praktických lékařů,
resp. všech lékařů a systematicky je prováděna sekundární prevence v rehabilitačních
a lázeňských zařízeních. Tam by měla probíhat:
intenzivní osvětová činnost ohledně vzniku a vývinu psychosomatických onemocnění,
psychologické a psychoterapeutické poradenství, resp. psychoterapie,
kreativní a ergoterapeutická léčba,
aktivující opatření (pohybová léčba, gymnastika, sportovní terapie, fyzikální terapie,
poradenství ohledně zdravé výživy.
Světová zdravotnická organizace preferuje kromě ICD i ICF (internacionální klasifikaci
funkčních poruch), s hodnocením a se soustředěním se na:
schopnost zvládat každodenní úkoly v rodině, zaměstnání, ve volném čase,
zlepšit schopnost zvládat psychickou zátěž,
důraz na kompetenci v mezilidských vztazích,
schopnost řešení problémů a rozhodování se
flexibilitu (například ohledně nového zaměstnání)
zvládání nemocí.
Co se týče kvality psychosomatické rehabilitace, je nutno dbát na následující principy:
62
05_Psychosom_FINAL.indd 62
11/10/10 1:09:15 PM