PSYCHOSOMATICKÉ

7. Psychosomatózy (též: chronická psychosomatická
onemocnění)F54
Jsou onemocnění s morfologickými patologickými změnami, v nichž hraje důležitou
roli neurotická složka osobnosti. Ta je charakterizována emocionálním deficitem, jež byl
aktivován určitou psychosociální situací a je reprezentován tělesně. Synonymem jsou
psychosomatická orgánová onemocnění či klasické psychosomatická nemoci v užším
slova smyslu. Etiopatogeneticky jde o multifaktoriální komplexní příčiny a podmínky, jež
vyvolávají onemocnění. Role psychických a somatických faktorů je individuálně různě
vyjádřená. Například hrají u bronchiálního astmatu u někoho nejdůležitější roli výrazná
dědičnost, resp. vrozená alergická dispozice, u jiného časté dřívější záněty průdušek – pak
stačí k vypuknutí nemoci i menší psychická zátěž nežli u člověka bez oněch predispozic, kde
onemocnění vyvolá například neřešitelná ambivalence mezi touhou po pevném emocionálním
vztahu a zároveň úzkosti ze závislosti a přáním se odloučit, osamostatnit. Kromě toho se jedná
o již zmíněný bazální raný konflikt, který by bylo možno též označit jako mateřský komplex
s dvojím přáním a dvojí úzkostí. Přání po harmonii a zároveň úzkost ze splynutí a ztráty
vlastní individuality a přání po odloučení se, po osamostatnění se, individuaci a strach ze
samoty, z konfliktu. Vlastně se jedná o vývojový krok od symbiózy s matkou k individuaci
mezi prvním a druhým rokem života, jež nebyl vyřešen tím, že osamostatnění neznamená
ztrátu lásky či podpory vztahové osoby. Vyjití ze symbiozy znamená navazování kontaku
ke světu okolo. Těmto interakcím se dítě nenaučí, je-li symbiotický hyperprotektivní vztah
perpetuován, či naopak když to dítě nikdo neučí (výchovné zanedbání , odmínutí, trauma).
Aktualizace tohoto problému například v průběhu odloučení od významné osoby může
aktivovat či zesílit imunologické autoagresivní alergické či zánětlivé procesy v těle. Taktéž
bylo prokázáno, že psychosociální stres a intrapsychické problémy, a to zvláště v situaci
ztráty, oslabují imunitní systém a posilují alergické reakce. Psychosomatózu lze vysvětlit jako
somatické reagování tam, kde se nevytvořily psychické reprezentace (představy a zkušenosti)
během přechodu z preverbálního stádia tělesného reagování do symbolické uvědomované
a posléze řečové formy. Tato možnost vyjádření chybí, přesto potřeba po výrazu a ovlivnění
dané situace nezmizí ba napětí se stupňuje, což vede k tělesné reakci a podle toho, který orgán či
část těla se k tomu hodí svou činností či svou morfologií. Uvažuje se i o tom, jak reagují určité
orgány dle toho, že se vytvořily ze zárodečných listů ektodermu mezodormu či endodermu.
Někdy se hovoří o somatické vzpomínce (paměti) na dřívější preverbální tělesnou reakci. Na
místě reakce a prožitku zátěžové situace existuje pouze prázdné místo, neschopnost „číst své
citové prožívání“ – alexithymie. Tělesná paměť se často projeví v průběhu tělesně orientované
psychoterapie zvláště jedná-li se o traumatickou zkušenost. Neurobiologové prokázali fakt, že
traumatická zkušenost zůstává „vězet“ v nezpracované (prvosignální) formě a nezíská přípoj do
semantické deklarativní paměti v hypokampu a kůře mozkové. Není náhoda, že tento přechod
37
05_Psychosom_FINAL.indd 37
11/10/10 1:09:14 PM