PSYCHOSOMATICKÉ

a fantazií možného ohrožení, tudíž i bazálním postoje nepřátelství vůči okolí a nutností se
soutěživým způsobem prosadit. Jako každá droga i ona pracovní posedlost je často náhražkou
za daleko významnější emocionální uspokojení, které souvisí s přiznáním si přáním po jisté
pasivitě a lásce, na tíž tito lidé často nevěří. Právě před srdečním infarktem dochází k tomu,
že tyto zanedbané emocionální potřeby vedly ke krizi ve vlastní rodině a ke znejistění
dosavadního způsobu života a někdy i k neblahé zkušenosti zhroucení profesionální kariéry.
Často brali tito pacienti svůj úspěch a celý svůj život – dokonce i fungování svého těla – za
něco tak samozřejmého, že je jakákoliv porucha zcela zaskočí. Zvláštní pozornost vyžaduje
léčba pacientů po prodělaném srdečním infarktu. Jak před infarktem, tak i po něm je pro
tyto pacienty charakteristické potlačování varovných signálů, nedbání na možné vážné
následky. Přibližně polovina pacientů, kteří zemřou po infarktu, si smrt tímto způsobem
sami zaviní. Toto zlehčování až negování nemoci, dokonce i s ní spojených bolestí na
hrudníku a nedodržování klidu na lůžku, vede samozřejmě k mezilidským konfliktům jak
s nemocničním personálem, tak i s rodinnými příslušníky, což opět zvyšuje napětí a může
vést ke zhoršení celkového stavu. V tomto stádiu je třeba prodiskutovat s pacienty jejich
potřebu autonomie, znovunabytí pracovní výkonnosti a sebevědomí. Dále je třeba dbát na
první jevící se známy možné deprese, která pramení z hroutící se představy dosavadního
způsobu života. Pacienti, kteří byli dosud vzorem výkonnosti ostatním a na které se ve vlastní
rodině mohl každý kdykoliv obrátit, se najednou dostávají do slabé pozice a role, nevědí,
jak se svou potřebou pomoci od ostatních zacházet a jak se vyrovnat s jistou závislostí
na nich. Zbortí se i tělesná sebepředstava, již není stoprocentní spolehnutí na vlastní tělo.
Samozřejmě působí dále i původní předcházející či vyvolávající situace, krize či ztráta
některé významné osoby, ztráta významného životního cíle či neúspěch v zaměstnání.
To vše může aktivovat bezmocný vztek, vyústit do „nepřátelsky závislé pozice“, což vede
k tomu, že se pacient skutečně se svou nemocí a se svým novým postavením nevyrovná.
V psychoterapii je pak třeba, aby mu bylo umožněno jak onu bezmeznou bezmocnou
agresi tak i smutek ze ztráty části své výkonnosti a ze zdraví vyjádřit. Z uvedeného je
zřejmé, že i tak těžká životní rána jako srdeční infarkt může vést k pozitivní změně životní
orientace, kterou – ať chceme nebo nechceme – sestry i lékaři buď spíše znemožní nebo
spíše umožní. Například již porozumění, že pacient nechce dbát všech našich příkazů, že
mu bude zatěžko přijmout naší zvláště emoční pomoc, rozhovor na téma úzkost a deprese,
může v tomto směru významně pomoci. Specializovaná psychoterapeutická pomoc může
tento proces ještě prohloubit například poukazem na to, že nyní bude mít pacient i například
jako manžel, otec či kamarád větší porozumění pro slabiny druhých, zvýšená citlivost
může vést k bohatšímu emočnímu vývoji. To může vést i k vytyčení jiných cílů nežli jen
pracovního úspěchu, přijetí základní životní nejistoty, k přehodnocení svého života na
pozadí jeho konečnosti. Část jejich ctižádosti lze využít směrem k péči o vlastní zdraví
a o dodržování tréninkového programu. A opravdu při dodržování komplexního rehabilitačního
47
05_Psychosom_FINAL.indd 47
11/10/10 1:09:14 PM