PSYCHOSOMATICKÉ

a naopak má úzdravný vliv optimistický postoj lékaře, jenž aktivuje pozitivní očekávání
pacientů (a pak stačí například menší dávka léků k tišení bolesti). Ti jsou totiž schopni
velmi přesně vnímat vnitřní psychický stav a postoj terapeuta (snad i proto mají největší
úspěch nadšenci, kteří objevují novou léčebnou metodu nežli jejich následovníci). Takzvané
zrcadlové neurony v našem mozku totiž vnímají postoj, intence, resp. „program“ chování
vztahové osoby, vytvářejí neuronální kopie vč. jejich emocionálních vztahů a motivačních
tendencí. Jde o typicky lidské selektivní vnímání intersubjektivity, automatické vyhodnocování
nesčetného počtu vjemů, o vnitřní simulaci jeho jednání a postoje, což je základem empatie
a porozumění. Tak vzniká pocit sdílnosti a vzájemnosti, srozumitelnosti a tím i orientace
a možnosti předvídání, v pozitivním případě se tak vytváří bazální spolehlivost, jistota
a bezpečí v mezilidských vztazích. To vše modifikuje intenzitu i kvalitu vnímání bolesti.
Zajímavé je zjištění, že novorozenec se musí učit přiměřenému vnímání a zpracování
bolesti. Tak v izolaci vypěstovaní psi, autistické děti i někteří schizofrenici necítí bolest
– jde zde o situaci senzorické deprivace, či stažení se z vlivu světa do sebe. Naopak děti,
které byly vystaveny bolesti, aniž by je rodiče utěšovali, mají pro ní velmi snížený práh.
Hovoříme zde o přiměřenosti bolestivého signálu nejen na zevní noxy, nýbrž i na stejně
působící hrozící či představovaná zranění. Neadekvátní – pro zdraví i obecně pro přežití
– by byl jak extrém nedostatečného vnímání bolesti, tak i přecitlivělost na ni - zde jde
i o uznání bolesti coby signálu ohrožení, akceptování existence bolestivého ohrožujícího,
avšak i snesitelného světa a o výzvu se mu postavit, nerezignovat. Opakem je pasivní
trpění ve formě přizpůsobení, konformity či závislosti. Kvalita vnímání bolesti je obrovská
od uzavření brány bolesti (jogíni, situace boje ve válce či placebo), až po její vědomé či
nevědomé otevření. Někdy jde i o neschopnost ohnisko bolesti ohraničit, resp. ovlivnit.
Zde záleží na dosavadní zkušenosti se zvládáním bolesti, které mohou být v negativním
případě spojeny s opuštěním, týráním, ale i s vlastními agresivními impulsy a následkem
toho s úzkostí z odplaty, tedy opět představou bolesti, která jí opět zesílí. Hovoříme zde
o tělesné paměti, která má za následek zvýšenou citlivost na bolest v situacích, které
upomínají na původní traumatizaci.
Tragické je, když je tělesná bolest vyhledávána, poněvadž byla jedinou formou životně
důležitého mezilidského kontaktu. Tak vyprávěla jedna bulimická pacientka s bolestmi
v celém těle, jak byla jako prvorozené a nechtěné dítě od rodičů bita. Její otec, alkoholik,
jí slíbil dát za ženu svému kumpánovi, čemuž se ubránila útěkem z domova, posléze se
vdala za muže, který ji miloval. Přesto stále svému okolí nedůvěřovala, na každém kroku
předpokládala odmítání, na což reagovala zintenzivěním bolestí, takže dávala po nějakém
čase vždy v zaměstnání výpověď. Nakonec se již o práci neucházela a soustředila svou
nedůvěru na svého manžela. Napřed mu přestala vařit, posléze zůstávala ležet v posteli až
do poledne – a čekala na to, ba přála si, že teď ji přece jen odmítne či potrestá, což se však
nestalo. Toto neustálé napětí její bolesti jen zvyšovalo. Jen v terapii nemohla dost dobře
21
05_Psychosom_FINAL.indd 21
11/10/10 1:09:13 PM