PSYCHOSOMATICKÉ

i sebevědomí a tak víceméně zrcadlí naší osobnost. Poněvadž je další významná funkce
řeči spojena s komunikací s lidmi, vyjadřuje řeč i její poruchy problematičnost ve vztazích
k ostatním. Zároveň je řeč i výrazovým prostředkem našich citových hnutí, vypovídá tudíž
cosi o našem emočním životě. Na řeči je zvláště patrná ona psychosomatická jednota, to
znamená, že si zároveň představujeme to, co řekneme a zároveň jde o tělesnou svalovou
činnost obou čelistí, jazyka a hlasivek ve spolupráci s dechovou činností. S rozdílem
mezi mužským a ženským hlasem jsou patrné i hormonální vlivy. U hlasu nastávají první
poruchy v dětství a v období puberty.
Při dysfoniích a afoniích musíme vyloučit organické, tělesně podmíněné příčiny.
Funkční hlasové poruchy se vyskytují poměrně často u lidí trpící depresemi, úzkostnými
stavy či prostě zábranami v přirozené agresivitě a expanzivitě. Pozorujeme buď chabý
a monotónní hlas, pacienti otevírají při řeči jen částečně ústa. Vzniká dojem, že se tímto
projevují nejenom jejich zábrany hlasitě a otevřeně hovořit a komunikovat, nýbrž i onen
potlačovaný impuls. Například pacienti, kteří nedostatečně otvírají ústa o to více cení
zuby a jiní, kteří hovoří tiše, tak nutí ostatní k co nejvíce napjatému naslouchání, tím si
vynutí dokonce větší pozornost. Ještě výraznější konflikt mezi tím něco říci a to samé
zároveň zamlčet, se vyskytuje u koktání. Obsah těchto sdělení může mít jak sexuální tak
i agresivní náplň, někdy se jedná o následky psychického traumatu, se kterým by se dítě rádo
svěřilo, ale z nějakých důvodů to není možné. Poněvadž jsou ústa původním sídlem těch
nejpříjemnějších pocitů při kojení a vůbec i přijímacím orgánem, mohou se na poruchách
řeči podílet i problémy spojené s těmito emocemi a s tímto vývojem. I dětská zkušenost,
že nyní může slovy dosáhnout něčeho, co bylo dříve dosažitelné jenom prostřednictvím
jeho tělesných funkcí, se musí dítěti zdát jako magie, jako kouzlo a v mnohých kulturách
bylo též písmo uctíváno. Tak se na řečových poruchách podílí tendence ovlivňovat okolí
i si získávat jeho pozornost.
O funkční afenii se jedná většinou o náhlou či opakovanou ztrátu hlasu, komunikace
je většinou nahrazena šepotem, někdy je tento stav provázen kašlem, který je naopak
velmi hlasitý. U výrazně neurotických pacientů, zvláště hysterických neuróz, nacházíme
i naprostou ztrátu hlasu či je demonstrativním způsobem výrazně změněn. Jak výše uvedeno,
lidská mluva obsahuje tolik aspektů naší existence, že její poruchy mohou být výsledkem
nejrůznějších konfliktů, zvláště v mezilidské komunikativní oblasti. Této mnohotvárnosti
by se měla přizpůsobit i terapie a to kombinací nácviku, hlubinným psychologickým
zpracováním zmíněných psychických konfliktů a zábran. Po kratší individuální psychoterapii
by měla následovat skupinová psychoterapie, ve které je jedním z cílů spontánní přirozená
expresivita a komunikace.
51
05_Psychosom_FINAL.indd 51
11/10/10 1:09:14 PM