PSYCHOSOMATICKÉ

hluchotě, poruchy čichu, poruchy kožní sensibility jako parestezie, hyperestezie nebo
anestezie, poruchy smyslu pro rovnováhu, např. závratě),
- motorické poruchy jako hypotonie nebo hypertonie až k parézám, klonické křeče, abazie
nebo astasie, specifická dystonie,
- pseudoneurologické konverzní příznaky, jako globus hystericus, nebo zvracení,
bolesti srdce,
- Tato histrionská symptomatologie je často provázená i erotickým, vegetativním
a celkovým vzrušením, vegetativními příznaky pocení, hypotonií nebo hypertenzní krizí,
dušností, zvýšenou nebo naopak sníženou vigilancí a bolestmi, zvláště v genitální oblasti
nebo bolestmi u srdce.
Oproti již popsanému tzv. bazálnímu konfliktu u typických psychosomatóz se zde častěji
jedná o tzv. oidipální konflikt, konflikt spojený s ranou dětskou sexualitou, se soupeřením,
rivalitou se sourozenci nebo s rodiči, o lásku, o tendenci získat od rodičů více pozornosti,
o žárlivost, což souvisí s procesem uvědomování si vlastní pozice v rodině.
Somatizační poruchy F 45.0
Jimi se rozumí tělesné koreláty (ekvivalenty emocí). Na rozdíl od konverze se zde
jedná již o jakýsi přechod k mínusové symptomatologii, o tělesné vyjadřování emocí,
o tzv. resomatizaci. Další s tím spojený rozdíl záleží v tom, že konverzní poruchy
postihují senzoricko-motorický aparát, kdežto somatizace vegetativně řízené funkce a
vnímání bolesti. Tento rozdíl vynikne při představě, že emoce jsou psychosomatické
fenomeny, vnímáme je najednou jak na tělesné, zvláště vegetativní jakož i psychické
úrovni. Pakliže není psychická část z nějakého důvodu k dispozici – je např. potlačena
-, projeví se tím více tělesná složka (např. srdeční potíže s pocením, vysokým krevním
tlakem coby ekvivalent úzkosti). Uvědomíme-li si, jak důležité k přežití je vnímání
vlivu okolí a reagování na ně, pak pochopíme, že je zabezpečeno již na tělesné i na
emocionální úrovni, tímto vrozeným spolehlivým „kompasem“ a teprve nejvyšší a
i nejporuchovější úroveň je vědomé vnímání a kognitivní reagování, jež je posléze
zautomatizováno ve formě v tzv. jáských funkcí. Vývojově psychologicky si to lze
představit tak, že jsou k tělesným reaktivním i aktivním vzorcům chování (interakční
formy chování dle Lorenzera) v průběhu výchovy v raném věku přiřazeny určité emoce
jež nám signalisují atraktivní či aversivní cíl . Tato desomatizace, tento proces může
být v situaci psychické zátěže obrácen nazpátek, což nazýváme somatizací afektů
či prostě resomatizací. Přitom si každý člověk zachovává svojí tělesnou typickou
reaktivitu, způsob jak vegetativní systém reaguje na stres. Rozlišování mezi konverzí
a somatizací má praktický význam týkající se vedení terapie. Zatímco v prvém případě
se snaží terapeut rozluštit symboliku symptomu, což přispěje k pochopení konfliktní
18
05_Psychosom_FINAL.indd 18
11/10/10 1:09:13 PM