PSYCHOSOMATICKÉ

jež mívají různý, často i křečovitý charakter. Průjmovité stolice někdy i s příměsí krve
a hlenu se střídají se zácpou. Občas se vyskytuje zvýšená teplota a ztráta na váze. I zde se
mohou vytvářet abscesy a fistule. Ztrátou krve a bílkovin dochází k anémiím a k rychlé
unavitelnosti. Kromě genetických imunitních a infekčních příčin ve spojení se špatným
způsobem stravování, hrají opět roli i osobnostní charakteristiky. Snad ještě více než
u ulcerozní kolitidy se často jedná o závislé a téměř bezvýrazné osobnosti se slabým já,
s nedostatečnou schopností klást odpor a řešit problémy. Vzniká dojem, jakoby vše prošlo
jak osobností tak i zažívacím traktem bez zpracování a ve stejné formě zase vycházelo
ven, působíce jenom tělesné disturbace. Tito pacienti žijí celý život v závislosti na pro
ně starající a pečující osoby, často matce, úzkostně a depresivně pečujíce o své tělesné
funkce. V rodinách jsou jakoby smazány psychologické hranice mezi jednotlivými členy
i generacemi, celá rodina se často izoluje od okolí. Emoční reakce na tuto situaci bývají
tabuizované, pacienti se smíří se svojí neschopností něco změnit. Různé vědecké studie
poukazují na potlačování agresivních impulsů a s nimi spojených afektů. Vyvolávajícím
momentem bývají opět situace, které by v normálním případě vyvolávaly silné emoce, což
by bylo emočně zatěžující a na co tito pacienti reagují tělesnou nemocí. Kromě podobnosti
s ulcerozní kolitidou jsou i jisté rozdíly, například v tom, že se nejedná tak často o ztrátu, jako
spíše o odloučení a potlačovanou agresi. Častěji se též jedná o celkovou sníženou schopnost
zpracovávat zátěže, zvláště je-li na ně nutno diferencovaně a emočně reagovat.
I zde je terapeuticky nutná spolupráce psychologa s internistou, kombinace
medikamentózní terapie a diety s relaxačními metodami, je třeba zabývat s vnímáním
a zpracováním emocí a jejími důsledky. Důležitá je rehabilitace a v následném stabilizovaném
období na vztahy centrovaná psychoterapie. V důsledku vývojových deficitů je třeba se
naladit na dlouhodobou psychoterapeutickou léčbu..
Neurodermitis (atopický ekzém) F 54,L 20
Neurodermitis je poměrně častým onemocněním, projevujíce se již od raného dětství typickou
svědivou vyráškou na vnitřní straně loktů a kolen, na krku a obličeji, s častou komorbiditou
s astmatickým onemocněním či s alergickou rýmou. Etiopatogeneticky hraje roli dědičné,
imunologické, alergické i psychosomatické dispozice. Psychosomatické dispozice jsou
srozumitelné uvědomíme-li si spjatost kůže s okolím, význam kůže coby kontaktního orgánu.
Často se totiž jedná o poruchu kontaktu mezi matkou a dítětem, zvláště při jisté podrážděnosti
ze strany matky, která je způsobena i tím, že se dítě neustále škrábe. V důsledku intenzivní
péče matky o kůži dítěte se střídá ve vztahu blízkost a pak zase distancování. Tím vzniká
silná psychická citlivost na náhlou blízkost i distanci vedoucí k poruchám interpersonálního
kontaktu nebo dokonce k vytvoření schizoidní osobnosti. Nápadné bývá chování dítěte
42
05_Psychosom_FINAL.indd 42
11/10/10 1:09:14 PM