Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ČR

Pokud jde o delegované akty, zavádí LS odlišný mechanismus jejich přijímání (zejména
kontroly výkonu přenesených pravomocí) oproti komitologickému rozhodnutí, a z toho
důvodu se dle Komise jedná již o jinou proceduru mimo oblast komitologie. Nová úprava již
nepočítá s obligatorním projednáním aktu ve výborech složených ze zástupců členských
států, 91 ale předpokládá kontrolu výkonu přenesené pravomoci ze strany Evropského
parlamentu a Rady, jež by měly mít možnost vznesením námitek zabránit vstupu
delegovaného aktu v platnost, případně rozhodnout o zrušení přenesení pravomoci. Na rozdíl
od stávající úpravy použití regulativního postupu s kontrolou není uplatnění ustanovení o
přijímání delegovaných aktů omezeno pouze na základní akty přijaté spolurozhodovací
procedurou, resp. řádným legislativním postupem. Další podstatná změna, kterou ustanovení
čl. 290 SFEU přináší, spočívá v předpokladu stanovení podmínek delegace v každém
jednotlivém základním aktu, což vylučuje legislativní techniku používanou v případě
současné komitologie (obecné podmínky delegace souhrnně stanovené v komitologickém
rozhodnutí, prosté odkazy na toto rozhodnutí v jednotlivých základních aktech). V rámci
implementačních prací bylo dosaženo shody ohledně modelových ustanovení pro zmocnění
Komise k přijímání delegovaných aktů. Komise zahrne tato modelová ustanovení do svého
sdělení o implementaci čl. 290 SFEU a bude je využívat v návrzích jednotlivých základních
aktů obsahujících zmocnění k vydání delegovaného aktu.
V důsledku uvedených procedurálních změn bude muset dojít u rozjednaných návrhů
legislativních aktů k úpravě ustanovení týkajících se komitologie. I když např. v rámci
společného postoje Rady, přijatého ještě v průběhu roku 2009, bude pro přijímání určitých
prováděcích předpisů stanoven regulativní postup s kontrolou, finální podoba legislativního
aktu přijímaného po vstupu LS v platnost by musela obsahovat výhradně odkaz na postup
uvedený v čl. 290 SFEU.
K analogické změně by bylo nutné přistoupit i v případě ostatních komitologických postupů,
které se uplatňují k přijímání prováděcích aktů. Problematiku přijímání těchto aktů nově
upravuje čl. 291 SFEU. Zásadní rozdíl oproti stávající komitologii spočívá především v tom,
že nová úprava nepředpokládá kontrolní roli Evropského parlamentu a Rady.
K provedení čl. 291 SFEU bude potřeba přijmout horizontální právní předpis ve formě
nařízení, který stanoví „pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují
Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.“ V současné době se jedná o přijetí společné
deklarace Evropského parlamentu, Rady a Komise, která by potvrdila možnost použití
stávajícího komitologického rozhodnutí 1999/468/ES po přechodnou dobu, než bude přijato
zmíněné nařízení. (To se očekává během španělského předsednictví.)
8. ROZŠÍŘENÍ PROCEDURY SPOLUROZHODOVÁNÍ – POSÍLENÍ ROLE EVROPSKÉHO
PARLAMENTU
Lisabonskou smlouvou dojde k výraznému přesunu oblastí a politik EU do režimu řádného
legislativního postupu, tedy procedury spolurozhodování, kde Evropský parlament vystupuje
jako rovnocenný partner Rady EU. Dojde tedy k velmi výraznému posílení role Evropského
parlamentu, a to především v jeho zákonodárné a s tím do jisté míry související kontrolní
pravomoci. Posílení role Evropského parlamentu v legislativním procesu bude zcela jistě klást
ještě vyšší nároky na kooperaci a úzký kontakt vlády ČR s českými zástupci v EP. Bude nutné
91 Srov. ovšem Prohlášení k článku 290 SFEU, kde se hovoří o záměru Komise nadále konzultovat odborníky
jmenované členskými státy při vypracovávání delegovaných aktů v oblasti finančních služeb (týká se tzv.
procedury Lamfalussy). O určitém zachování role zástupců členských států se uvažuje i v jiných oblastech.
18