Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ČR

ozhodnutí o předběžné otázce a potažmo z toho, aby o vybraných předběžných otázkách bylo
rozhodováno ve lhůtách přiměřených z hlediska druhu vnitrostátního řízení (např. u
pohledávek nízké hodnoty). Podle Smlouvy o ES byla také výslovně vyloučena pravomoc
Evropského soudního dvora rozhodovat o určitých typech aktů, které se týkají udržení
veřejného pořádku a ochrany vnitřní bezpečnosti. Toto omezení pravomoci Soudního dvora
ovšem zachovává i Lisabonská smlouva. 147
d) Obecně k dopadům v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech
Nejzávažnější změnou, kterou Lisabonská smlouva v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a
práva přináší, je tzv. komunitarizace třetího pilíře, tzn. přenesení problematiky policejní a
justiční spolupráce v trestních věcech z hlavy VI SEU do části třetí hlavy V SFEU. Na tuto
oblast se tak nově vztahují stejná pravidla jako na justiční spolupráci v civilních věcech, která
byla dosud upravena v SES. Pro oblast trestního práva a policejní spolupráce to přináší
mnoho zásadních změn, od omezení práva členských států předkládat návrhy legislativních
aktů (blíže viz bod s) tohoto oddílu), přes změnu rozhodovací procedury v Radě, zapojení
Evropského parlamentu, jiné typy právních instrumentů, kterými jsou nově směrnice a
nařízení (s tím spojená aplikační přednost před domácími právními řády, přímá
aplikovatelnost nařízení, principy přímého a nepřímého účinku směrnic), až po pravomoc
Komise a Soudního dvora v řízení o porušení Smlouvy nebo aplikaci doktríny implicitních
vnějších pravomocí pro mezinárodní trestněprávní oblast. Uvedené změny staví oblast
policejní a justiční spolupráce v trestních věcech na roveň ostatních politik Unie (vyjma
společné zahraniční a bezpečností politiky, která zůstává upravena v SEU). Nelze však
nevidět rozdíly v povaze této oblasti oproti ostatním politikám Unie z hlediska jejich
potenciálu zasahovat do ústavních a lidskoprávních principů a do citlivé oblasti státní
suverenity, které odůvodňovaly zvláštní postavení založené na mezivládní spolupráci.
e) Přesun od jednomyslného hlasování v Radě k rozhodování kvalifikovanou většinou
Přesun oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech z mezivládní do komunitární
formy spolupráce znamená rozsáhlou změnu ve schvalovacích procedurách. Dochází
k posunu od stávajícího jednomyslného hlasování v Radě k hlasování kvalifikovanou většinou
v řádném legislativním postupu, tj. za spolurozhodování Evropského parlamentu, a to v
oblastech justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (s výjimkou operativní
spolupráce) a dále rovněž v oblastech vízové politiky a přistěhovalecké politiky.
S mechanismem hlasování v Radě se někdy pojí různé vyjednávací techniky. V případě
jednomyslnosti je dosahování konsensu mimořádně obtížné. To může vést i k volbě poněkud
razantnějších negociačních technik, kdy v zájmu dosažení konsenzu dochází k omezení
transparentnosti rozhodování Rady. V případě jednomyslnosti snaha k nalezení řešení často
vede k dosažení pouze nejmenšího společného jmenovatele, takže jsou výsledné předpisy
velice vágní a někdy přináší i dosti problematické kompromisy, jako je např. ustanovení
upravující specifickou výjimku pro jediný stát. Hlasování kvalifikovanou většinou obecně
usnadňuje přijímání rozhodnutí. Na druhou stranu upuštěním od jednomyslnosti ztrácí členské
státy možnost vetovat návrh, se kterým nesouhlasí, přičemž oblast justice a vnitra je vnímána
jako velice citlivá z hlediska ústavy, ochrany lidských práv a státní suverenity.
Vzhledem k tomu, že zároveň dochází u většiny oblastí ke změně legislativní procedury
z pouhé konzultace na spolurozhodování, je důležité rovněž poukázat na výrazné posílení role
147 Čl. 276 SFEU.
32