Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ÄR
Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ÄR
Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ÄR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
zdrojů. Prakticky se jedná o potvrzení zachování principu subsidiarity a snahu upřesnit, že<br />
v této oblasti není prostor pro harmonizaci národní legislativy.<br />
Z procedurálního hlediska se nic nemění, opatření vymezená článkem 168 SFEU budou<br />
přijímána řádným legislativním postupem.<br />
12. OCHRANA SPOTŘEBITELE<br />
Oblast ochrany spotřebitele v EU postupně nabývá na významu a v posledních letech je již<br />
velmi výrazně akcentována – Evropská komise v roce 2004 zahájila revizi spotřebitelského<br />
acquis a vyvíjí snahu přijímat nové směrnice s maximální harmonizací a nikoli harmonizací<br />
minimální, jak tomu bylo dosud. LS pokračuje v tomto trendu a zdůrazňuje respekt k<br />
požadavkům na ochranu spotřebitele natolik, že je ochrana spotřebitele dokonce uvedena jako<br />
jedna z hlavních oblastí, ve kterých se uplatňuje sdílená pravomoc Unie a členských států. 217<br />
Významné je rovněž přesunutí obecného ustanovení na ochranu spotřebitele z dosavadního čl.<br />
153 odst. 2 SES do obecně použitelných ustanovení v části první hlavě II SFEU (konkrétně<br />
se jedná o čl. 12: „Požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při<br />
vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“).<br />
Kromě uvedeného zdůraznění ochrany spotřebitele jako průřezové zásady, která se musí<br />
odrážet i v jiných unijních politikách, nedochází Lisabonskou smlouvou oproti stávající<br />
úpravě k žádným změnám. Politika ochrany spotřebitele tak bude nadále upravena<br />
v samostatné hlavě, a sice po změně číslování dle LS v části třetí hlavě XV (článek 169)<br />
SFEU.<br />
Oblast ochrany spotřebitele dále zmiňuje i Listina základních práv Evropské unie, která<br />
stanoví, že „v politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.“ 218 Zajištění co<br />
nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele samozřejmě nemůže být vždy v souladu s výše<br />
uvedeným principem maximální harmonizace. Maximální úroveň harmonizace prosazovaná<br />
Komisí může v některých státech stávající úroveň ochrany spotřebitele i snížit (viz právě<br />
projednávaná směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů, která má<br />
přinést zásadní revizi, zjednodušení a vyšší úroveň harmonizace spotřebitelského acquis).<br />
Na základě výše uvedeného lze shrnout, že Lisabonská smlouva podtrhuje význam, který EU<br />
problematice ochrany spotřebitele přiznává, přičemž je patrné, že rovněž v dalším období<br />
bude ochrana spotřebitele jedním z prioritních témat EU.<br />
13. PRŮMYSL<br />
Lisabonskou smlouvou dojde k explicitnímu vymezení koordinační, podpůrné a doplňkové<br />
pravomoci Unie také v oblasti průmyslu. 219 Přitom jsou blíže specifikovány podněty, které<br />
může Komise učinit v zájmu konkurenceschopnosti průmyslu Unie. Navíc je o těchto<br />
podnětech povinně informován Evropský parlament, což představuje další důkaz o výrazném<br />
posílení úlohy EP. Rada a EP mohou i nadále přijímat opatření k dosažení podmínek<br />
nezbytných pro konkurenceschopnost průmyslu Unie, avšak s výslovným vyloučením<br />
možnosti harmonizovat těmito opatřeními právní předpisy členských států.<br />
217 Čl. 4 odst. 2 písm. f) SFEU.<br />
218 Čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie.<br />
219 Čl. 6 písm. b) a čl. 173 SFEU.<br />
48
Change language