Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ČR

Proti tomuto postupu protestovala ECB s argumentací, že její zahrnutí do výčtu všech
institucí EU oslabuje její specifické postavení a nezávislost. Národní centrální banky včetně
České národní banky poukazovaly také na potlačování významu ESCB jeho úpravou nikoli
v SEU, nýbrž v SFEU. K těmto připomínkám nebylo přihlédnuto s poukazem na to, že obě
smlouvy jsou rovnocenné a základní formulace o ESCB a ECB v nové Smlouvě o fungování
EU byly převzaty beze změny.
Ve Smlouvě o fungování EU byly nově všechny institucionální záležitosti v oblasti měnové
politiky (tedy úprava postavení ECB a ESCB) převedeny z původní kapitoly Hospodářská a
měnová politika do kapitoly Institucionální a rozpočtová ustanovení. 209 Vedle Evropské
centrální banky a Evropského systému centrálních bank se nově zavádí pojem Eurosystém:
„Evropská centrální banka a národní banky členských států, jejichž měnou je euro, tvoří
Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie.“
Podle Lisabonské smlouvy bude nově Výkonnou radu ECB jmenovat Evropská rada
kvalifikovanou většinou namísto dosavadní vzájemné dohody vlád členských států na úrovni
hlav států nebo předsedů vlád. To může být dle úhlu pohledu a okolností jak negativní, tak i
pozitivní změnou, a to především s ohledem na to, zda nadále bude dodržován vyvážený
poměr malých a velkých zemí. České republiky se zatím nicméně tato problematika netýká,
neboť do Výkonné rady mohou být jmenováni pouze občané ze zemí eurozóny.
g) Kritéria pro zavedení eura, opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné
měny
Nově v celé Smlouvě o fungování EU se používá pojem euro místo dosavadního ECU.
Doposud byl pojem euro používán pouze sekundárním právem.
Oproti dosavadnímu smluvnímu základu nedošlo v Lisabonské smlouvě ke změně kritérií pro
rozhodování o zavedení eura. Nadále se požaduje dosažení slučitelnosti právních předpisů a
dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence podle těchto kritérií: 210
- vysoký stupeň cenové stability,
- dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí bez nadměrného schodku,
- dodržování fluktuačního rozpětí v mechanismu směnných kurzů (ERM II),
- stálost úrovně dlouhodobých úrokových sazeb.
Nevyužila se přitom ani minimální možnost úpravy textu konvergenčních kritérií, dokonce
ani tam, kde je zastaralost formulací evidentní (odkazy na neexistující Evropský měnový
systém; při hodnocení plnění kritéria cenové stability pro vstup do eurozóny se bude nadále
vycházet ze všech zemí Evropské unie).
Z původního návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu je převzato ustanovení, podle něhož země
eurozóny kvalifikovanou většinou doporučují Radě zrušení dočasné výjimky v rámci
procedury vedoucí k zavedení eura. Doposud takové ustanovení neexistovalo a jeho zakotvení
může v budoucnu proceduru zavedení eura prodloužit. O zrušení výjimky členskému státu na
zavedení eura rozhodovala před vstupem LS v platnost Rada na základě návrhu Komise, a to
bez stanovené lhůty, tj. bez zbytečného odkladu. Podle čl. 140 odst. 2 SFEU Rada rovněž
rozhoduje o zrušení výjimky členskému státu na zavedení eura po obdržení návrhu Komise.
Rozhodnutí Rady je však nyní přijímáno až po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou
většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové
rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise.
209 Čl. 282 SFEU.
210 Čl. 140 SFEU.
45