Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ČR

zásobování energií. V souvislosti mimo jiné s energetikou se však v rámci hospodářské
politiky objevuje také odkaz na „duch solidarity“, 229 který se odráží ve snaze o intenzivnější
vzájemnou spolupráci, jež by měla napomoci vypořádat se s krizovými situacemi, kdy
energetické dodávky z určitého zdroje mohou být po nějakou dobu značně omezeny nebo i
úplně pozastaveny. Na základě tohoto ustanovení bude mít Rada (na základě návrhu Komise)
pravomoc ve zvláštních případech rozhodovat o opatřeních přiměřených dané hospodářské
situaci, což může znamenat, že v případě krize mohou být členské státy žádány o poskytnutí
dodávky energie jiným členským státům. Ustanovení je však dosti obecné a dává na jedné
straně Radě velmi široký prostor pro konání v případě možné energetické krize, vzniklé v
důsledku omezení energetických dodávek, na druhé straně však nelze pominout výše
zmiňované právo členských států rozhodovat o zásobování energiemi a skladbě zdrojů.
18. CESTOVNÍ RUCH
LS zavádí nově cestovní ruch mezi oblasti podpůrných pravomocí Unie. 230 Evropský
parlament a Rada budou moci řádným legislativním postupem přijímat opatření zaměřená na
podporu vytváření příznivého prostředí pro rozvoj podniků v oblasti cestovního ruchu a
podporu spolupráce mezi členskými státy, zejména výměnou osvědčených postupů. Tato
opatření však mají pouze doplnit činnost členských států. Nová úprava nesměřuje k
harmonizaci práva členských států, ale pouze a výlučně k přijímání právních předpisů na
podporu konkurenceschopnosti podniků v odvětví cestovního ruchu.
19. CIVILNÍ OCHRANA
Nově se Lisabonskou smlouvou zavádí de iure podpůrná pravomoc Unie v oblasti civilní
ochrany. 231 Cílem činnosti Unie v této oblasti má být posilování účinnosti systémů pro
předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro ochranu proti nim.
Evropský parlament a Rada mohou přijímat řádným legislativním postupem opatření
přispívající k naplňování uvedeného cíle, ovšem s vyloučením harmonizace práva členských
států.
20. SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA
Společná obchodní politika, rozšířená o přímé zahraniční investice, je nově součástí vnější
činnosti Unie, která je dle LS vytvářena Radou pro zahraniční věci (FAC), jíž předsedá
vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. ČR prosazovala, aby
společná obchodní politika spadala pod Radu pro všeobecné záležitosti (GAC), nicméně dle
výsledného znění jednacího řádu Rady 232 je společná obchodní politika zařazena pod Radu ve
formátu FAC avšak s tím, že v otázkách společné obchodní politiky předsedá FAC zástupce
rotujícího předsednictví. Zástupce předsednictví bude předsedat i pracovním skupinám FAC
zabývajícím se obchodními otázkami. Lisabonská smlouva výslovně upravuje pravomoci
vysokého představitele zejména v oblasti společné zahraniční a bezpečnosti politiky, avšak
v oblasti společné obchodní politiky nikoliv. Z uvedeného je možné dovodit, že vysoký
229 Čl. 122 SFEU.
230 Část třetí hlava XXII SFEU, čl. 195.
231 Část třetí hlava XXIII SFEU, čl. 196.
232 Dokument Rady 16525/09.
51