Analýza dopadů Lisabonské smlouvy - Vláda ČR

se řídí směrnicemi vydanými Radou a v případě, že tak Rada určí, je povinen konzultovat
jednání se zvláštním výborem. Na návrh vyjednavače Rada rozhoduje o zmocnění k podpisu
dohody, o jejím prozatímním uplatňování a o uzavření dohody.
K rozhodnutí o uzavření dohody, pokud se netýká výlučně společné zahraniční a bezpečnostní
politiky, je třeba v taxativně vymezených případech (např. dohody o přidružení, dohody v
oblastech, na něž se vztahuje buď řádný legislativní postup, nebo zvláštní legislativní postup,
v němž je vyžadován souhlas Evropského parlamentu, dohody mající významný dopad na
rozpočet Unie) souhlasu Evropského parlamentu, v ostatních případech musí být EP
konzultován. 106
Rada v průběhu celého postupu rozhoduje kvalifikovanou většinou. Jednomyslně rozhoduje
v případě, že se dohoda týká oblasti, kde je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost,
dále v případě dohod v oblasti společné obchodní politiky (kulturních statků), společné
zahraniční a bezpečnostní politiky, dohod o přidružení a dohod o hospodářské, finanční a
technické spolupráci se třetími zeměmi, které jsou kandidáty na přistoupení a v případě
dohody o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních
svobod. 107
12. VZTAHY UNIE S MEZINÁRODNÍMI ORGANIZACEMI A TŘETÍMI ZEMĚMI A DELEGACE
UNIE
Lisabonská smlouva zavádí do části páté Smlouvy o fungování EU o vnější činnosti Unie
samostatnou hlavu obsahující ustanovení, které výslovně stanoví, že Unie naváže veškerou
účelnou spolupráci s OSN, Radou Evropy, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
(OBSE) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a dále zajistí vhodné
vztahy s dalšími mezinárodními organizacemi. 108 Provedením tohoto ustanovení jsou
pověřeni vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise.
Dále Lisabonská smlouva předvídá zřízení delegací pod vedením vysokého představitele Unie
pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které budou zastupovat Unii ve třetích zemích a
při mezinárodních organizacích. 109 Delegace Evropské komise se tedy stanou delegacemi
Unie a při zastupování EU v příslušném třetím státě či mezinárodní organizaci budou
vykonávat mimo jiné i reprezentační a koordinační funkce, jež dosud náležely
předsednickému státu. Ve třech případech, kdy mají Rada a EK oddělené delegace (při WTO
a OSN v Ženevě, při OSN v New Yorku a při Africké unii v Addis Abebě), dojde ke sloučení
delegací obou institucí. Ve své činnosti by delegace měly úzce spolupracovat s
diplomatickými a konzulárními zastoupeními členských států. Diplomatická nóta informující
o uvedených změnách byla zaslána třetím státům, jakož i mezinárodním organizacím, ještě
před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost.
13. KOORDINACE ČINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ V MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍCH
Činnost členských států Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích
spadajících tematicky do oblasti sektorových politik by měla být podle Lisabonské smlouvy
106 Čl. 218 odst. 6 SFEU.
107 Čl. 218 odst. 8 SFEU; čl. 31 odst. 1 SEU, pokud jde o SZBP.
108 Část pátá, hlava VI SFEU; čl. 220.
109 Čl. 221 SFEU.
22