Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 1112.3. Souhrn1. Odkryv obj. 13/76 v Dubči doložil polozemnici standardní velikosti, jejíž konstrukce se opíralazřejmě o 4 kůly v rozích (1 kůl neprokázán nejspíše pro recentní porušení meliorační rýhou). Polozemnicenáleží do kategorie osaměle situovaných obydlí mimo výšinná sídliště (např. Knor 1946,Dobeš in: Ernée et al. 2007 s lit.). Konstrukce stěn obydlí nepatří mezi běžné: kromě zřídka se vyskytujícíhožlábku (jako v Praze 6 – Lysolajích: srov. Pleslová-Štiková 1972, obr. 6) podél severozápadnístěny polozemnice, byly podél všech stěn – místo řad drobných kůlových jamek – pozorovány víceméněsouvislé řady větších neopracovaných i obitých kamenů, které zčásti stály, zřejmě aby zajišťovalystabilitu usazení dřevěných stěn na podlaze obydlí. Kumulace kamenů lze výjimečně pozorovativdalších chatách řivnáčské kultury. Ve Zličíně dle originální dokumentace (podrobně nepublikováno,viz Lutovský – Smejtek a kol. 2005, 323) kopíroval shluk kamenů v severových. rohu zřetelnělinii drobných kolíků čili vnitřní líc stěny, přičemž spočíval přímo na dně objektu. Není zřejmé, zdašlo o pozůstatek vlastní konstrukce chaty či o destrukci otopného zařízení (pozorování případnéhokontaktu kamenů s ohněm chybí). Poměrně přesnou analogii k dubečské chatě, tj. lineárně probíhajícíkamennou destrukci podél stěny, by naopak mohly představovat situace z Hájkova obj. 3, případněJeništovy „nordické“ jámy 4 z Prahy–Zámků, interpretované jako zídky (Hájek – Moucha 1983,28–32, 43–47, obr. 5 a 11). Méně výrazné shluky kamenů byly pozorovány i v jiných lokalitách(Denemark: Zápotocký – Zápotocká 2008, obj. 10: 137, foto 8). Rozhodně ovšem nejde o běžný rysřivnáčských polozemnic, osadníci v Dubči zřejmě použili konstrukční řešení ad hoc, dané jejichinvencí, místními podmínkami, požadavky na statiku objektu nebo na vnitřní vybavení atp.Téměř úplné chybění použitelných artefaktů mezi všemi druhy nálezů naznačuje, že chatu jejíobyvatelé v klidu vyklidili. Přirozený zánik příbytku lze pozorovat i u ostatních zevrubněji publikovanýchpolozemnic zkoumaných mimo výšinná sídliště (namátkou Březno: Pleinerová – Zápotocký1999, 289; Úholičky: Dobeš – Vojtěchovská 2008, 261 sq.; Hradenín: Zápotocký 2006, 381 sq.). Zároveňnebyly zjištěny žádné požárové vrstvy, které by mohly svědčit pro násilný zánik chaty (jakonapř. u polozemnice v Blšanech u Loun: Pleinerová – Novák 1966, 718, obr. 244) – tmavý hlinitý,barevně jednolitý zásyp dubečské chaty zcela odpovídá výplni naprosté většiny řivnáčských objektůtohoto typu.2. Poměrně početný soubor keramiky – 1518 kusů – sestává z řady tříd a typů, obecně příznačnýchpro tvarovou a ornamentační náplň kultury řivnáčské. Pro potřeby vnitřní chronologie lze využít pouzeněkteré zlomky (obr. 3: 8, 10, 29–30), které soubor vcelku spolehlivě datují do staršího řivnáčskéhostupně (srov. Zápotocký – Kudrnáč 2008, 79–80). Originálně umístěný výzdobný motiv představujeplastická klikatka na vnitřní straně oble kónické mísy (obr. 3: 29–30).3. Zatímco absenci zvířecích kostí a v této kultuře obvykle početných kostěných nástrojů lze v případěobj. 13/76 z Dubče vysvětlit působením postdepozičních procesů, zanedbatelný výskyt mazanicezřejmě představuje standardní kulturní rys.4. Soubor makrolitů z obj. 13/76 v Dubči působí v kontextu řivnáčské kultury výjimečně, ale s ohledemna evropské analogie zřejmě vyjadřuje míru pozornosti, která byla výskytu kamenných artefaktůběhem vybírání výplně objektu věnována (např. Pavelčík 1986 zjistil makrolity na výšinném sídlištibadenské kultury v Hlinsku ve všech objektech). Je pravděpodobné, že dosud se vědomí vypovídacíhodnoty výskytu kamenů v kulturních kontextech neprosadilo, takže makrolity mohly jako jedny z méněnápadných složek pramenů unikat pozornosti (obecně srov. Vencl 1969a; 1976; 1980; 1984 s lit.).Proto je dosud známo málo eneolitických lokalit jako Polling, odkud z výzkumu v r. 1966 pocházíkromě 75 kg keramiky a 60 kg zvířecích kostí i 990 kg donesených kamenů (srov. Maier 1977, 25).Základním předpokladem pochopení funkce a významu přinesených, resp. použitých kamenů je jejichevidence během terénních výzkumů a následná nepovrchní, nerutinní analýza, která se neomezuje jenna mechanickou evidenci notoricky známých kategorií artefaktů. Na rozdíl od podstatně pozornějizkoumané keramiky nenápadné artefakty z kamene nebo kosti stále unikají: např. teprve nedávno sev industrii středního paleolitu z Prahy 8 – Ďáblic nalezla unikátní sekera se žlábkem pro upevnění nanásadu (Vencl – Valoch 2001, obr. 25: 1), v souboru štípané industrie KNP z Vikletic, okr. Chomutov,