Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

128VENCL –DOBE· –ZADÁK –¤ÍDK¯: Kosídlení kultury fiivnáãské …odebíraly jen vzorky. Relativně hojněji, třebaže chudě se prezentují štípané artefakty: obj. 2 z Běchovic– V Jeleně B poskytl 2 kusy křemence typu Tušimice, obj. 4 z Běchovic – Nad Vodárnou A pocházísoubor 8 kusů štípané industrie, z toho 6 křemenců typu Bečov, 1 zlomek hlízy neurčeného rohovcea1 úštěpové jádro z křemene; obj. 5/82 z Horních Počernic-Svépravic obsahoval 4 kusy křemenců,z toho 2 neurčené a 2 typu Bečov; konečně ve zbytku polozemnice obj. 151 z Dubče – K Vilkám senalezl pouze zlomek čepelky z křemence typu Skršín.Štípaná industrie z řivnáčských kontextů běchovického mikroregionu svědčí hlavně o oblibě severočeskýchkřemenců a o tendenci nahrazovat nedostatek kvalitnějších surovin lokálními. Nálezyjádra z křemene v obj. 4 z Běchovic-Nad Vodárnou A (obr. 13) a tří reziduí jader v obj. 13/76 z Dubče(obr. 9: 10; č. popisu 15–17) opravňují k tvrzení, že křemen patřil mezi suroviny štípané industriea nepřímo dokazují, že alespoň nějaká část morfologicky atypických odštěpků a úlomků křemenez obj. 13/76 v Dubči náleží řivnáčské industrii.Za vedlejší důsledek rozboru štípané industrie kultury řivnáčské z mikroregionu Rokytky lze považovatopožděné uznání žilného křemene jako jedné ze surovin drobnotvarých postpaleolitickýchindustrií českého pravěku. Takřka obecné rozšíření křemene ve střední Evropě (Přichystal 2009,120 sq.) jej spolu s jeho obtížnějším tvarováním (které snižuje čitelnost výrazných artefaktů) činilovkonkurenci lépe štípatelných surovin přehlédnutelným. Ač jsou mezolitické a mladší industriez křemene známy např. z Norska nebo severního Švédska (Broadbent 1981; Nygaard 1990 atd.), ačkřišťál a další variety křemene nebo opály a jiné lokálně snadno dostupné, ale méně kvalitní zdrojejsou jako suroviny přijímány, a to navzdory tomu, že se projevují podobně jako křemen (bývajívkolekcích zastoupeny rovněž převážně odštěpky, a to např. i ve Žďáru 3, kde lokální suroviny činíca 48 %: Vencl ed. 2006, 319), křemen zůstal archeology ze zvyku dlouho přehlížen (názory shrnulPřichystal 2009, 121).Dosavadní pokusy o charakteristiku štípané industrie kultury řivnáčské na celém území jejíhorozšíření nadále zpochybňuje neuspokojivá kvantita i kvalita dosud zpracovaných a publikovanýchsouborů. S. Vencl (1971, 86) konstatoval na základě nepatrného množství dokladů využití silicitůz glacigenních sedimentů, severočeských křemenců typu Bečov, Tušimice i Skršín i ve středníchČechách (srov. Malkovský – Vencl 1995, 31, tab. 4) a patrně také kozákovských jaspisů v Pojizeří.Industrie menších až středních rozměrů obsahuje čepelové i úštěpové polotovary, mezi nástroji dominujíkrátká škrabadla včetně okrouhlých, vyskytují se srpové čepelky s podélným i trojúhelníkovitýmleskem, někdy trapezovitě retušované, občas v objektech po 4 kusech; spíše ojediněle se objevujíbifaciálně retušované šipky trojúhelníkovitého i srdčitého tvaru, vrtáky, rydla apod.Nesporně nejdůležitější a nejkvalitnější kolekce pochází z Kutné Hory – Denemarku, pohříchuzatím jen neúplně a nestandardně publikovaná (L. Macháčková in: Zápotocký – Zápotocká 2008,230–234, tab. 17–18, obr. 113–120): jde o 1107 kusů z převážně kulturně spolehlivých kontextů.Vzácnost jader včetně residuí (6 kusů), nízké zastoupení nezpracované suroviny (asi 5 % z 1107 kusů)i poměrně vyšší zastoupení retušovaných artefaktů a reutilizovaných nástrojů (typu škrabadlosrpováčepelka) naznačuje, že jde o soubor spotřebitelského charakteru. Nízká koncentrace ve většiněobjektů a naopak vysoká frekvence štípané industrie ve třech polozemnicích patrně nasvědčujeexistenci specializovaných činností vyžadujících hojné používání štípaných nástrojů. Zmíněné třipolozemnice obsahovaly 50 až 108 kusů, ovšem nelze vyloučit, nejde-li o pozánikové zaplnění polozemnicodpadem z dílenského zpracování na povrchu kulturní vrstvy v přilehlém okolí. Čepelei úštěpy dosahují průměrné délky 30–50 mm, takže jde o industrii střední velikosti. Mezi nástrojidominují krátká škrabadla (6 %), srpový lesk se vyskytl na necelých 4 %, ostatní typy včetně šipekjsou vzácné. Mezi surovinami převažují glacigenní silicity (62 %), více než 4 % je zastoupen křišťálpatrně lokálního původu, necelými 4 % křemenec typu Tušimice, jednotlivě se vyskytly jihopolskésilicity, deskovitý rohovec bavorského původu, zkamenělé dřevo, ale i křemen; početná ovšem zůstalaskupina neurčených surovin (přes 20 %). Asi 7 % nese stopy ohně, což odpovídá sídlištnímupůvodu kolekce.Morfologicky nevýrazný soubor 76 kusů z polozemnice obj. 1052 z Prahy 9 – Miškovic (Šída in:Ernée et al. 2007, 52 sq.) obsahoval jen 2 srpové čepele, 1 retušovanou čepel a 1 drasadlo, 2 jádra,