Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 13starší než mladší cromer (a Stránská skála), ale nelze zjistit, o kolik jsou mladší. Můžemejen předpokládat, že valounové industrie v „čisté podobě“ nepřežívaly dlouho do středníhopaleolitu (i tehdy se však objevují valounové „facie“, ovšem s jiným typologickým spektrem),a že tudíž existovaly mezi 0,6 a 0,3 mil. let. Do jisté míry svědčí o jejich vysokémstáří větrný obrus, který je předpokládanou podmínkou k jejich klasifikaci; výskyt neobroušenýchvalounových sekáčů v průběhu téměř celého pravěku až do doby bronzové je známý.Teoreticky ovšem můžeme předpokládat existenci artefaktů starších, datovaných minimálnědo 0,8, možná až do 1,0 mil. let. Takový objev by ovšem musel být doložen přírodovědnýmimetodami, které by stáří garantovaly.Typologická metoda, kterou lze snad aplikovat na industrie mladého a s výhradami snadi středního paleolitu, neskýtá ve starém paleolitu žádná kritéria pro časovou posloupnost.Lze vyvozovat nějaké závěry z toho, že industrie z Monte Poggiolo je v některých ukazatelíchjiná, než z lokalit u Orce nebo z grotte du Vallonet? Stejně tak v poněkud mladší fázijsou industrie z Přezletic a ze Stránské skály naprosto odlišné. V Přezleticích měli hominidik dispozici různotvaré úlomky velmi nesnadno štípatelné horniny, která sotva dovolovalapřipravit skutečná jádra a systematicky je těžit, což je doloženo v již zmíněných, mnohemstarších lokalitách. Tyto úlomky zato dovolovaly spíše pokusy o plošnou úpravu a využitípřirozených ostrých hran. Naproti tomu na Stránské skále jsou rohovcové hlízy vyvětranézvápencového masivu většinou nepříliš velké a různých zaoblených tvarů, které jsou nepoužitelné,pokud se nerozštípou na ostrohranné dílce – úštěpy.Uvalounových industrií je typologické spektrum sensu stricto poměrně jednoduché:jsou to valouny upravené do tvarů sekáčů jednolících a dvoulících, štípače (cleavers), špičáky(picks), polyedry, oboustranně opracované klíny (protobifasy) a jádra, z nichž také,podobně jako z ostatních jmenovaných typů, se získávaly úštěpy. Výjimečně (při nedostatkuúštěpů ve sbíraných kolekcích) se podaří najít retušované drasadlo, či dokonce tvar, kterýlze označit za rydlo (Přibice I). I v těchto industriích se však vyskytují specifické typy v některýchlokalitách. Ve Zwerndorfu (na jižním břehu Moravy v Dolním Rakousku) se ve většímpočtu objevila specifická jádra (épannelé) jednostranně centripetálně těžená, která jsouna Moravě nanejvýše ojedinělá. V Hundsheimu (na Dunaji v blízkosti Carnunta) byly hojněpoužívány ploché valouny z místních vysokých teras nejen s částečnou, ale i oběžnou retuší,jaké se jinde v regionu nevyskytují. Typologické rozdíly tedy existují i mezi valounovýmiindustriemi, jejich význam však nelze zhodnotit ani chronologicky, ani klasifikačně.Vokolí Dolních Kounic na řece Jihlavě se nacházejí valounové industrie ve vysokýchpolohách na místech, kde se nezachovala žádná štěrková tělesa, ale nacházejí se tam jen řídceroztroušené říční valouny nejasného původu – určitě se přitom nejedná o „manuporty“.Vtomtéž regionu leží vysoko nad řekou na masivu brněnské vyvřeliny lokalita Pravlov I,opět s roztroušenými ojedinělými valouny, pocházejícími nejspíše z reliktů velmi starýchštěrků. V těchto případech lze sotva z relativní výšky naleziště nad řekou usuzovat na stářípobytu hominidů, kteří zřejmě tábořili na vhodných plošinách nad poměrně úzkým údolím.Podobné příklady lze doložit v řadě lokalit v povodí Dyje na jižní Moravě. Mimořádnýpřípad představuje lokalita Mušov I, kde valounové artefakty byly štípány pravděpodobněna povrchu obnažených badenských klastik a později do nich byly přírodními procesy(posunem) vmíšeny, takže jsou dnes uloženy v badenských (miocenních) sedimentech,které ovšem leží sekundárně nasunuté na středopleistocenní říční terase (Valoch 2009),spolu s případnými geofakty vzniklými v badenském moři.