Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

PARMA –KALA –N¯VLTOVÁ FI·ÁKOVÁ –RA·KOVÁ ZELINKOVÁ: Netradiãní materiál … 137Obr. 1. Lokality zmiňované v textu.Fig. 1. The mentioned sites.1 – Brankovice, 2 – Ivanovice naHané, 3 – Mistřín.Proximální konec je odříznut rovným řezem, jehož okraj je z dorsální strany vylámán, ventrální obroušen dohladka a hrany seříznuty. Mnohočetné horizontální jemné řezy jsou na ventrální straně kosti do vzdálenosti 15 mmod proximálního konce, distální konec je sekundárně odlomen. Na proximálním konci jsou dva vstřícné horizontálníprovrty o průměru 5 mm blíže dorsální ploše kosti, na distálním konci jsou zachovány dvě dvojice vstřícnýchhorizontální provrtů stejné velikosti vzdálených od sebe 9 mm vertikálním směrem. Z nižšího provrtu na levéstraně zachován pouze horní okraj. Ve vzdálenosti 21 mm pod okrajem nižšího provrtu na pravé straně je patrnýhorní okraj dalšího provrtu stejné velikosti. Povrch je tvrdý, lesklý. Kost je relativně těžká, není proto vyloučeno,že prošla varem. Kost je morfoskopicky spíše gracilnější, linea aspera je nevýrazná.Na základě porovnání polohy for. nutricium skompletní kostí mohl být odhadnut přibližný střed diafýzy a provedenorientační metrický odhad pohlaví. Zjištěné míry ve středu diafýzy (transversální a sagitální průměr a obvod:27 mm, 22 mm a 74 mm) spadají do intervalu pro ženské pohlaví, s jistou výhradou spočívající v nekompletnostikosti i zvolené metodě (Černý – Komenda 1980). Na artefaktu nebyly pozorovány žádné stopy disartikulace,vykosťování či mechanického čištění od měkkých tkání. Lomy na distálním konci diafýzy vznikly částečně nakosti suché, částečně pak na kosti již mineralizované. Povrch kompakty je postižen nižším stupněm zvětrání(nejvýznamnějšími činiteli procesu zvětrávání jsou vlhkost a teplota, zejména jejich kolísání; Behrensmeyer 1978),ostatky byly tedy jistou část svých tafonomických dějin vystaveny působení vnějších vlivů. Pozorovány byly takéstopy vzniklé působením kyselin během růstu a rozpadu kořenů rostlin nebo hub (Behrensmeyer 1978). Tentoproces se projevil typickými vlnitými rýhami tvaru U, které dokládají přinejmenším krátkodobé uložení v sedimentárnímprostředí, jež podporovalo růst rostlin (Lyman 1994).Kost je výrazně antropogenně modifikována. Proximální konec femuru byl oddělen příčným řezáním, přičemžhlavní řez je obklopen mnohačetnými stopami po klouzání čepele. Z lokalizace doprovodných řezů je patrné,že s kostí nebylo při řezání otáčeno a byla řezána pouze z ventrální strany. Řez byl pravděpodobně dokončenlomem, nicméně nelze s určitostí říci, zda zlomení bylo intencionální, neboť se na základě textury povrchu lomuzdá, že kost byla při lámání do jisté míry vysušena.Artefakt je opatřen třemi dvojicemi perforací válcovitého tvaru a jedním částečně poškozeným provrtem. Dvaprovrty jsou na konci proximálním a pět provrtů na distálním konci artefaktu. Vzhledem k tomu, že jsou kompletnězachovalé provrty vždy ve dvojici, je pravděpodobné, že byl artefakt původně opatřen minimálně osmi perforacemi.Na základě pravidelné morfologie provrtů je možno říci, že otvory byly vytvořeny kruhovou rotací, buďpřímo nástrojem drženým v ruce, nebo nástrojem zasazeným v rukojeti nebo za pomoci vrtáku pohybujícím sepomocí taháku. Otvory v proximální části diafýzy jsou větší než otvory v části distálnější a vykazují shodnouvelikost něco přes 6 mm. Provrty jsou situovány na dorsomediální a dorsolaterální straně kosti, přičemž při vrtáníležela kost vždy na opačné straně, tedy v případě vrtání otvoru dorsomediálního byla kost umístěna na ventrolaterálnístraně a naopak. Z toho důvodu prochází perforace kostí šikmo ventrolaterálním či ventromediálním směrem.Čtyři perforace na konci distálním byly vytvořeny tak, že otvor na dorsomediální straně vždy přesně odpovídáotvoru na straně dorsolaterální. K docílení takové přesnosti bylo zapotřebí vrtat (tedy přinejmenším částečně)jeden otvor z vnitřní dutiny, tedy skrze již otvor vyvrtaný. Z morfologie obou dvojic provrtů je patrné, že vrtáníbylo s největší pravděpodobností vedeno ze strany dorsolaterální, tedy že nejprve byly vyvrtány otvory na dorsolaterálnístraně a následně došlo k perforaci otvorů na straně dorsomediální. Za zmínku také stojí, že při umístěníkosti na mediální stranu kost „sama stojí“ a otvory (na dorsolaterální straně) v této poloze pronikají kolmo do