84PROCHÁZKA –HLOÎEK –HOLUBOVÁ ZÁVODNÁ: Doklady neÏelezné metalurgie …Obr. 16. Kovové částečky Pb a Sn v póru tyglíku i. č. 002/90-1170/54.Abb. 16. Pb- und Sn-Teilchen in der Pore des Tiegels Inv.-Nr. 002/90-1170/54.v půdě. Tyglík inv. č. 002/90-1170/45 nenese na povrchu stopy žádného kovu, a lze tedyusuzovat, že k jeho destrukci došlo před sléváním.Pomocí RFA a elektronové skenovací mikroskopie ve spojení s energiově-disperznímikroanalýzou (SEM-EDX) bylo analyzováno již několik souborů středověkých tyglíkůz Brna. Z Dominikánské ul. 5 byla zkoumána pomocí SEM-EDX struskovitá hmota tyglíkuz jímky datované do 15. století. Hmota obsahovala především měď a antimon (Hložek –Merta – Peška 2004, 301–304). Pomocí rentgen-fluorescenční analýzy byly zkoumánystopy kovů na povrchu tyglíků ze 13. století nalezených v Brně na nám. Svobody 9. Povrchtyglíků byl pokryt různobarevnými skelnými vrstvami a místy silně korodovanými zbytkyslitin. Skelné vrstvy na povrchu tyglíku zbarvené zeleně, žlutě a hnědě náležely stopám poslévání mědi, olova, stříbra a zinku. Červeně zbarvená sklovina jednoho tyglíku obsahovalastopy zlata (Hložek et al. 2005, 88–93). Zatím nepublikované jsou analýzy kovoliteckýchartefaktů z jímky č. 24 ze 14. stol. z Brna, Radnické ul. 8 (Stará radnice), tedy časovéhohorizontu také spjatého již s komunálním městem. Opukové kadluby nesou stopy několikanásobnéhopoužití a slévané kovy zanechaly na povrchu obou artefaktů řadu stop. Na povrchukadlubu k odlévání pukliček byly zjištěny ve všech případech stopy mědi, zinkua olova, což nasvědčuje tomu, že se v kadlubu odlévaly mosazné artefakty. Dále bylo zkoumánochemické složení dvou fragmentů tyglíků ze stejné jímky. U zlomku inv. č. 330097byla měřena vnitřní stěna a u okraje tyglíku inv. č. 330096 vnější stěna se skelnou vrstvičkou.U obou fragmentů bylo opět prokázáno zastoupení mědi, zinku a olova. Z výsledkůmůžeme předběžně konstatovat, že se v této lokalitě setkáváme s artefakty dokládajícímizpracování mosazi. V případě tyglíků ze 14.–15. stol. jde o kvalitativně jinou etapu vývoje
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LXIII–<strong>2011</strong> 85středověké metalurgie, které nelze s rozbory drobných tyglíků předlokačního období jednodušesrovnávat. Nepublikované zůstaly i analýzy z téže lokality z r. 1998, kdy pomocíelektronového rastrovacího mikroskopu SEM-EDX byla na tyglících z objektu s nálezyz 12. – poč. 13. stol. určena měď a stříbro a v materiálu tyglíků byl prokázán grafit (Winkler –Stránský 1998, viz výše).Kotázce zpracování neželezných kovů ve středověkuVýroba mosazi se oživila v karolinském období. Její výrobu popsal mnich Roger z Helmershausenuzvaný Theophilus na počátku 12. stol. (Theophilus, zvl. III/LXCIV, LXVI, s. 307,308, 310, 311). Měď se mísila přímo v tyglících se zinkitem (ruda zinku) zvaným též kalamín(monohydrát křemičitanu zinečnatého) a s dřevěným uhlím. Získaná surovina sezpracovávala do podoby polotovarů, tyčovitých hřiven, jejichž nálezy známe např. z raněstředověkého Höxteru či z Haithabu (Lammers 2009, zvl. 48–57; Nováček 2004, 218).Připomeňme, že již v mladohradištním období (přesněji v 11. stol.) se setkáváme s esovitýmizáušnicemi zhotovenými z mosazi (Ludikovský – Snášil 1974, 39). Podíl mosaznýchartefaktů v souborech středověkých kovových předmětů bude daleko vyšší, než se dřívepředpokládalo (srov. Selucká – Sulovský – Měchurová 2002, 177–185).Z archeologických výzkumů i dobové literatury víme, jak vypadala současná či staršízařízení na zpracování neželezných kovů – šlo většinou o jednoduchá zařízení mírně zahloubená,avšak i povrchová, obvykle otevřená. Theophil však uvádí pece zaklenuté, rozdělenéroštem na spodní topeniště a horní tavicí komoru. Taková zařízení měla postupněvystřídat starší výhně, přičemž tuto změnu má odrážet i charakter tyglíků – malé, vyrobenéz hlinité masy s oblým či hrotitým dnem souvisí s vývojově staršími pecemi, velké,obvykle grafitové nádoby s plochým dnem s pecemi pokročilejšími. Tento vývojový modelvšak neplatí výlučně. Např. roštová pec z Bonnu-Schwarzrheindorfu byla zapuštěná a pracovalose v ní s malými tyglíky; zatím byly publikovány pouze dvě lokality s doklady hliněnéhoroštu datované do 12.–13. stol. (např. Bergmann 2006, 32–47; Lammers 2009, 23–25;Röber 2002; Krabath 2002; Nováček 2001, 289).Tyglíky jako doklad především „měděné“ metalurgie se nacházejí v řadě lokalit, někdese již podařilo sestavit řadu typologických skupin. Výrobny 9.–10. stol. ve vestfálskémSoestu v poloze Plettenberg používaly dva typy tyglíků, z nichž větší, vakovité, dosahovalyvýšky až kolem 12 cm a objemu 500 cm 3 , menší nepřesahují 95 cm 3 . Obdobné bylyzjištěny i v dílnách z 11.–13. stol. v prostoru této lokality (Alper 2006, 163–165; Lammers2009, 26–29, 61–67). Poměrně velké tyglíky bez podílu grafitu v keramické mase se používalyv 9.–10. stol. v bavorském Sulzbachu k výrobě mosazi i jiných slitin, příp. k prácis čistými kovy (Hensch 2005, 105–113, 305, 306; Endlicher 2005, 275–277; Gassmann –Yalçin 2005, 263–265). V prostředí komunálního města Braunschweigu bylo v souborechdatovaných od přelomu 12./13. do 18. stol. rozlišeno 7 typů tyglíků z negrafitového materiálu,z nichž většina náleží válcovitému typu A o výšce 11–23 cm, který byl užíván až do15. stol., přičemž velká koncentrace pochází z jednoho naleziště z 2. čtvrtiny 13. století.V lokačním Greifswaldu jsou dendrochronologicky do 60. let 13. stol. datovány jednak miskovitétyglíky charakteru hrubě ostřené keramiky, jednak větší nádoby s trojbokým ústímze suroviny s příměsí grafitu (Schäfer 2006, 351–352). V německých lokalitách tedy sice