Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 49Obr. 18. Populační změnyv průběhu urbanizačníhoprocesu v pojetí diferenciálníurbanizace (dle van den Berget al. 1982; CORE – městskéjádro, FUR – funkční městskýregion, RING – zázemí).Fig. 18. Population changesduring urbanisation processin differential urbanisationinterpretations (accordingto van den Berg et al. 1982;CORE – town core, FUR – functionaltown region, RING –background).verní Itálii postrádáme doklady. Naopak nálezy v NRC i nížinných oppidech prokazují, žese sem postupně sestěhovávali výrobci produkující domácí zboží, nikoliv cizí řemeslníci.Např. keramika bývá typická nejen pro střední Evropu obecně, ale i pro každý region, vekterém se příslušné centrum nachází. Podobně je tomu s výšinným oppidy. U nich sicenemůžeme pozorovat bezprostřední návaznost na předchozí osídlení místa, nicméně v materiálníkultuře naprosto převažují domácí tradice. Ostatně typický projev výšinných oppid,opevnění typu Pfostenschlitzmauer, je rovněž středoevropského, nikoliv antického původu.U některých výšinných oppid je možné právě na základě materiální kultury a změn vestruktuře osídlení předpokládat, že se na ně přesunula část populace z okolních regionů(Staré Hradisko, Stradonice).Urbanizaci si lze tedy ve střední Evropě představit jako proces na antickém světě primárněnezávislý. Nelze ani tvrdit, že v době laténské jde o první takový jev ve středoevropskémpravěku. Zřejmě právem se (mj. v souvislosti s novými objevy na Heuneburgu) dnesmluví o urbanizačních a centralizačních procesech v pozdní době halštatské a časné dobělaténské (Krausse Hrsg. 2008). A vzhledem k existenci centrálních sídlišť i hradišť již v dřívějšíchdobách nelze ani tento proces považovat za nejstarší (srov. např. Uenze 1993, 13;Zimmermann 1995, 92–108; Salač 2002a, 36–41, ad.).Vznikání a zanikání centrálních sídlišť, v nichž docházelo k relativní koncentraci obyvatelstva,ekonomickým a jiným aktivitám, tedy urbanizace v obecném pojetí, je přirozenýproces v lidských dějinách od vzniku stálých sídlišť. V tomto smyslu by bylo možné říci,že proces urbanizace doprovází dějiny lidské společnosti ve střední Evropě již od neolitu –ovšem za předpokladu, že chápeme zanikání center či dokonce období (zdánlivě) bez nich,jako určitou fázi cyklického procesu urbanizace. Takový pohled na pravěkou sídlištní strukturuumožňuje tzv. diferenciální urbanizace 11 , která registruje množství lidí v centrech,jejich zázemí a na venkově a která pojímá urbanizaci jako nekonečný cyklus sestávajícíze čtyř stádií: urbanizace (relativní kumulace obyvatelstva ve městech), suburbanizace(vystěhovávání obyvatel na okraje měst či do jejich blízkosti), dezurbanizace (rozklad11 Obor zabývající se vývojem moderních měst ve vztahu ke celé struktuře osídlení (van den Berg et al. 1982).