Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 171mí Moravy, kde změny vodního režimu na dolních tocích Moravy a Dyje napomohly ke kolapsu tamníchcentrálních aglomerací (souhrnně Macháček et al. 2007). Příklady ze sev. Německa dokazují, žeklimatické změny 10. stol. neměly pouze lokální charakter a dějiny raně středověké Evropy ovlivnilypatrně víc, než si někteří naši kulturně historicky orientovaní archeologové dosud připouštějí.Sebastian Messal publikoval stručnou informaci o postupu výzkumu hradiska Friedrichsruhe,ležícího ve středním Polabí (131–135). Plošné odkryvy, geofyzikální prospekce i různé přírodovědnéanalýzy jsou zde realizovány v rámci výzkumného projektu DFG. Optimální půdní podmínky přispělyk výbornému uchování artefaktů z organických látek. Kromě početných dřev využitých k dendrochronologickémudatování (8./9.–10. stol.) patří k nejzajímavějším dřevěná pochva meče, který bylobjeven v prostoru brány a interpretován jako stavební obětina. Pozoruhodné jsou i početné nálezyskleněných korálů, jejichž místní výroba je dosti pravděpodobná. Kontakty se vzdálenými zeměmidokládá zlomek dirhamu a fragment jantarového Thorova kladiva.Hradisko u městečka Lenzen (Brandenburg) se nachází v hraniční zóně mezi polabskými Slovanya Franskou říší. Výsledky výzkumů, které zde v rámci projektu DFG probíhaly od r. 2004, předložiliF. Biermann a N. Goßler (137–154). Rozsáhlejší text obsahuje i nástin historické situace ve střednímPolabí v raném středověku. Území okolo vlastního hradiska bylo osídleno již v časně slovanskémobdobí. Hustota následného osídlení vykazuje dva vrcholy – v 9. a poté především v 11. stol., kdy evidujemevšeobecný rozvoj na celém území severozápadních Slovanů. Vlastní dendrochronologickydatované hradisko prochází charakteristickým vývojem od velkých hradů staršího období k malýmstředoslovanským kruhovým opevněním. V případě lokality Lenzen to znamená, že do staršího hradiskaz počátku 9. stol. o průměru 120 m byl v 80. letech 9. stol. vestavěn menší hrad o průměru pouhých60 m. Ten byl okolo r. 910 přestavěn, zatímco větší opevnění již nebylo obnoveno. Je zajímavé,že v pohraničním hradisku nacházíme pouze charakteristickou slovanskou keramiku, zatímco zbožífranských či saských sousedů zcela chybí.Oddíl věnovaný otevřeným sídlištním a obecně i sídlištním prostorovým strukturám otevírá výňatekz magisterské práce S. Linnemann o rozsáhlých výzkumech, které proběhly v 60. letech 20. stol.na polykulturním sídlišti u Hitzackerského jezera (155–163). Ranému středověku lze připsat více než600 sídlištních objektů. Pozoruhodné jsou některé nálezy, které by mohly svědčit o počínající christianizaciseverozápadních Slovanů. Vzhledem k poloze sídliště poblíž říšské hranice diskutuje autorkai dříve publikované názory, že by se mohlo jednat o historicky známou celní stanici Schezla, uváděnouv Diedenhofenském kapituláři.Následující práce T. Saileho plně vychází z moderních metod krajinné archeologie (165–187).S pomocí GIS, kvantitativně-kvalitativní analýz i statistiky vyhodnotil 409 nalezišť (Fundstellen)z 6.–12. stol. na území v dolních partiích středního Polabí (Hannoversche Wendland, Prignitz atd.).Ve svém výzkumu se zaměřil na sídlištní dynamiku (zjišťuje nárůst osídlení mezi časně slovanskýma středoslovanským obdobím o 61 % a následný pokles mezi středoslovanským a pozdně slovanskýmobdobím o 29 %), a především vliv přírodních faktorů na sídelní strategii zdejších Slovanů.I zde se potvrzuje již delší dobu známý fakt, že lidé pro svá sídla vyhledávali především území nahranici dvou či více různých biotopů. Polabští Slované preferovali úzký pruh o šířce 400 m při hraněúdolní nivy. Identicky se chovalo i venkovské obyvatelstvo Moravy v údolí řek Dyje a Moravy(Dresler – Macháček 2008).Vyhodnocení rozsáhlého záchranného výzkumu časně (2. pol. 8. stol.) a pozdně (11. stol.) slovanskéhosídliště u obce Lietzen v Poodří se stalo tématem práce A. Pusta (189–203). Na ploše 0,23 hazde byly odkryty pozůstatky sídliště, tvořeného 230 objekty. Autor sídliště vyhodnocuje ze dvouhledisek. Jednak se zabývá funkčním členěním vnitřní struktury vesnice a dále s pomocí modelůJ. H. von Thünena jejím hospodářským zázemím. Srovnáním časně a pozdně slovanské fáze docházíkzávěru, že obyvatelstvo starší osady ještě nebylo sociálně či materiálně rozrůzněno. K rozkladuegalitární společnosti došlo až v následující etapě, což se v archeologickém obrazu projevuje nálezyexkluzivních a prestižních předmětů, klíčů apod. Místní komunita se v té době ekonomicky a profesnědiferencovala. Tento proces byl doprovázen intenzifikací zemědělské výroby. V souvislosti s chybějícímosídlením z 9. a 10. stol. diskutuje A. Pust ve svém textu i problematiku tzv. „wandernde Dorf“.