Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 181D. Dvořáčková-Malá – P. Charvát – B. Němecedd.: Za zdmi kláštera. Cisterciáci v českýchdějinách. Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice2010. ISBN 978-80-86829-52-4. 216 str.Název předkládaného sborníku (vlastně „kolektivnímonografie“) je poněkud zavádějící, neboť 11studií, které obsahuje, mají široký záběr a zdalekase netýkají pouze dějin cisterciáckého řádu. Knihaje uvedena přehledovou kapitolou R. Lomičkové„Cisterciáci aneb co o nich bylo napsáno“ (7–23).Zatímco z pohledu historika se jedná o cenný a vyváženýpřehled, výsledky archeologického a stavebněhistorického výzkumu jsou odbyty pouze jednouvětou, bez konkrétních bibliografických citací. Tozamrzí např. u klasické knihy M. Pojsla o stavebníchpamátkách velehradského kláštera nebo u řady statívěnovaných klášterním dvorům z pera P. Rožmberskéhoči J. Žižky, o výzkumech v areálech jednotlivýchklášterů nemluvě.Z pohledu uměleckého a stavebního historikanově zhodnotil křížovou chodbu kláštera ve VyššímBrodě R. Lavička (25–41). Díky důkladné analýzeprofilace klenebních žeber, obrazců kružbovýchoken a výskytu kamenických značek se mu podařilorozpoznat složitou chronologii jednotlivých ramenambitu. Zatímco severní křídlo bylo postaveno jižna přelomu 1. a 2. čtvrtiny 14. stol. současně s kostelem,zbylá ramena jsou dílem jediné stavební etapyz 2. pol. 14. století. Zaklenutí chodby navíc probíhalopo částech a v určitém odstupu od vztyčeníobvodových zdí. Dalším překvapivým zjištěním jeskutečnost, že řada okenních kružeb nepochází ze14. stol., kam byla na základě slohové analýzy kladena,ale že většina byla nově vytesána podle zbytkůpůvodních profilů až při opravě kláštera na konci15. století.Zajímavý pohled na každodenní život cisterciáckýchmnichů přibližuje analýza novověkýchvizitačních protokolů z pera J. Zdichynce (2–65).Srovnání se středověkými písemnostmi ukazujesilnou tradici a kontinuitu v myšlení i provoznímřádu barokních klášterů.Následující dva příspěvky se zabývají analýzouZbraslavské kroniky. Zatímco M. Bláhová se pokoušízkoumat osobnost Petra Žitavského (67–81),D. Dvořáčková-Malá věnuje svou kapitolu konceptu„dobré vlády“ a jejího vnímání v dobových pramenech(82–97). Poněkud mimo zaměření sborníkumíří J. Žemlička, který se zamýšlí nad problémymožného nástupnictví po zavražděném Václavu III.(99–109).Zpět k hmotným pramenům vrací naši pozornostP. Charvát v kapitole „Vexilum sancti Adalberti“(110–118). Na základě širokého srovnávacího studiapřipouští možnost, že praporec sv. Vojtěcha mohl býtautentickou relikvií, zřejmě klášterní standartou nebooponou nad biskupským trůnem z časů založeníbřevnovského kláštera. Teprve na počátku 12. stol.ve sporu Soběslava I. s císařem Lotharem III. získalatato památka nový smysl jako zemský symbol,mající zřejmě imitovat „vexilum sancti Petri“, udělovanépapežem významným panovníkům.Trojice autorů V. Matoušek, L. Heyzlová a J. Říhovápopisuje nález osamoceného kostrového hrobuv areálu kláštera ve sv. Janu pod Skalou. Doplňujícítext od M. Blajerové, P. Stránské a J. Likovskéhopřináší důkladný antropologický rozbor skeletu.Jednalo se o dospělého muže, který zemřel na následkyvážných zranění (záseky do hlavy, nohoua pánve). Interpretaci hrobového nálezu ztěžují nálezovéokolnosti. Hrob byl narušen při výkopu základupro opěrnou zeď, část kostí byla vyjmuta předpříchodem archeologa, stejně jako dva zlomky keramickýchnádob, které byly dle sdělení nálezců v navážkáchněkde nad kostrou. Přestože zlomky nejsouvyobrazeny ani popsány, jsou bez rozpaků datoványna přelom 14. a 15. století. Hrob datován do 12.–13.,nejpozději do 14. století. Nespolehlivost a metodickápochybenost takového datování je více než zřejmá.Pomineme-li obtíže při datování pozdně středověkékeramiky, nelze pouhé dva zlomky z navážeknejasného původu využívat k jakýmkoliv chronologickýmzávěrům. Ne zcela přesvědčivý je i podpůrnýargument antropologů, podle kterého metrickécharakteristiky na lebce neodpovídají dataci nad15. století. Problémem při takovém hodnocení jejednak nepropracovaná argumentace, jednak nedostatekvhodného srovnávacího materiálu. Přesto se– byť s jistou dávkou povinné opatrnosti – pokoušíV. Matoušek spojit pohřeb zabitého muže s bitvouu Loděnice v r. 1179. K věrohodnosti takové interpretacejiž není po uvedených výtkách třeba zaujímatdalší stanoviska.Zcela opačným příkladem využití písemnýcha archeologických pramenů je článek P. Sommera„Želiv Reginarda Métského“ (129–136). Díky novémuvýkladu části Jarlochovy kroniky, která popisujezaložení a výstavbu kláštera v Želivi, se podařilourčit míru dokončení klášterních budov. V termínu„duas absidibus“ byl rozpoznán nikoliv závěrbaziliky, ale ve shodě s původním významem slova(oblouk) pár arkád mezi hlavní lodí a bočními loděmirozestavěného kostela. Do r. 1149 tedy stál východnízávěr baziliky a odpovídající východní částklauzury. Přerušení stavby bylo způsobeno nucenýmodchodem benediktinských mnichů. Věrohodnosttéto interpretace potvrzují i výsledky archeologickéhovýzkumu.