Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXIII–2011 147z relativně čerstvého materiálu a můžeme vyloučit, že by případným zdrojem suroviny mohly být starší,eneolitické hroby přítomné ve všech lokalitách (časový odstup v tomto případě činí minimálnětisíc let). U obou předmětů chybí rovná sbroušená plocha, umožňující využití jako brusle či skluznice(u kusu z Brankovic ostatně chybějí pracovní stopy vůbec), tuto interpretaci lze tedy vyloučit(za konzultaci děkujeme C. Küchelmannovi). Charakter ohlazení předmětu z Ivanovic n. H. odpovídáspíše práci s měkkým materiálem, jako je kůže. V tomto případě byl artefakt patrně funkčně užíván,přičemž důležitá otázka, zda byl z poněkud netradičního materiálu vyroben záměrně, zůstanenezodpovězena. Faktem je, že pokud lze soudit z obsahů výplní zahloubených objektů, výskyt lidskýchkostí byl v rámci všech lokalit střední a mladší doby bronzové z trasy dálnice D 1 u Vyškovaspíše výjimečný (po pečlivém protřídění byla identifikována jedna nártní kost z lokality Topolany 2,zIvanovic n. H. 7 pochází jeden kus záprstní kosti a z obj. 572 z téže lokality pak jeden zlomek femuruo délce 257 mm, odlomený patrně ještě z kosti s přítomností organické složky, což je v souvislostis oběma artefakty zajímavé).Trojice artefaktů vyrobená z koňských metatarsů (obr. 5) vykazuje všechny tvarové rysy charakteristicképro nálezy interpretovatelné jako kostěné brusle. Vedle velmi odolného materiálu je to předevšímtypické seříznutí konců, horizontální a vertikální provrty malého průměru pro upevnění řemenů,silné sbroušení a ohlazení spodní části do rovné plochy (posledně jmenované chybí u kusuinterpretovaného jako polotovar), a v neposlední řadě nález v páru. Jsou spolehlivě datovány do staršífáze KPP (Br D2 – Ha A1) a odpovídají shodně datovaným a formálně takřka identickým nálezůmze západního Maďarska. Zásadním problémem ovšem je absence odpovídajících pracovních stop,neboť charakter ohlazení spodní plochy odpovídá spíše předmětu z lidské kosti z Ivanovic n. H.,charakteristické hrubé rýhy zde chybějí.Artefakty upravené z radiu tura (obr. 6; 7) představují různorodější skupinu, a to i co se týčedatování. Oba kusy z obj. 504 z Ivanovic n. H. 7 jsou upraveny prakticky totožně jako kusy z metatarsů– horizontálními provrty a výrazným sbroušením a ohlazením spodní části (obr. 6: 3; 7: 1, 2).Chybí výraznější seříznutí konců a jisté otazníky vzbuzuje sám zvolený materiál s nižší odolností,celek je opět datován do starší fáze KPP. Ze stejných předmětů může pocházet i o něco starší zlomekz Ivanovic n. H. 3 (obr. 7: 3; střední doba bronzová), prokazatelně bez provrtů jsou pak oba kusyzMistřína (obr. 6: 1, 2); blízké analogie představují publikované zlomky z Velimi. Analogické artefaktyz Karpatské kotliny jsou opět interpretovány jako kostěné brusle či skluznice saní, ovšem s tím,že řada podobných artefaktů evidentně sloužila i jinému účelu. Zbývající dva předměty z Ivanovic n. H.vyrobené z radiu tura se od výše popsaných odlišují jediným masivním otvorem a pouze nevýraznýmopracováním a ohlazením, mají rovněž nejednotné datování (obr. 7: 4, 5; starší doba bronzová, staršífáze KPP). Tyto kusy nelze považovat funkčně za zbytky bruslí, neboť nesplňují prakticky žádné zestanovených kritérií. Můžeme je tedy pouze zařadit do široké skupiny kostěné industrie s dosud nejasnoufunkcí. Artefakty z radiu tura nebyly podrobněji sledovány ani dokumentovány z hlediskapracovních stop.Z výše uvedeného vyplývá, že soubory osteologického materiálu z lokalit střední a mladší dobybronzové (a patrně i z mladšího eneolitu) z území ČR obsahují specifické artefakty upravené pomocíkombinace řezání, vrtání a broušení z dlouhých kostí. Těmto předmětům dosud nebyla věnovánasystematická pozornost, z nepočetných publikovaných poznatků se ovšem zdá, že mezi nimi jsouartefakty funkčně interpretovatelné jako brusle či skluznice saní, stejně jako artefakty odlišné funkce,užívané jako hladidla na kůži či jinak. Do budoucna zůstává výzvou jejich identifikace v početnýchsouborech z velkoplošných záchranných výzkumů posledních desetiletí, neboť není důvod domnívat se,že by autorům náhodně dostupný vzorek lokalit z oblasti působnosti ÚAPP Brno na jižní a středníMoravě byl v jakémkoliv ohledu výjimečný. Podrobnou technologickou-funkční analýzou by mohlabýt upřesněna jejich funkce či stanoveny případné skupiny, lišící se úpravou, materiálem a využitím.V tomto kontextu pak bude možné dále uvažovat i nad oběma neobvyklými artefakty upravenýmiz lidských kostí.