Archeologické rozhledy 2011 - Archeologický ústav AV ČR

146PARMA –KALA –N¯VLTOVÁ FI·ÁKOVÁ –RA·KOVÁ ZELINKOVÁ: Netradiãní materiál …„Slánská hora“, opatřeného provrty většího průměru. Nález byl publikován již v r. 1895 (Schmidt1895, 629, tab. XXXVII: 32), původně šlo dle popisu výkopce a určení J. Matiegky o dvojici levýchlidských femurů, z nichž oba byly upraveny vrtáním, jeden pak i sbroušením. Vyobrazen je pouzejeden kus, nálezy pocházejí z kulturního souvrství a jejich spolehlivé datování je problematické,neboť poloha byla během pravěku využívána opakovaně a doloženo je mj. i její osídlení po většíčást doby bronzové. Ve své monografii věnované pravěkému náboženství nález okrajově zmiňujeJ. Neustupný, mylně ovšem jako „brusle“ z eponymní lokality Řivnáč (Roztoky–Žalov; Neustupný1940, 50) – odtud skutečně několik nálezů opracovaných dlouhých kostí eneolitického stáří pochází,jde ovšem o předměty z kostí zvířecích. Jeden z artefaktů ze Slánské hory byl do r. 2011 součástítrvalé expozice Národního muzea, a to v kontextu řivnáčské kultury (za konzultace a upřesnění děkujemeM. Dobisíkové, R. Kyselému a V. Slunečkovi). Těmito třemi předměty je výčet autorům známýchartefaktů, jež můžeme považovat za opracované a „běžně“ využitelné nástroje z lidské kosti,v rámci středoevropské doby bronzové vyčerpán. Jen zcela nahodile se podobné předměty objevujíivsouborech z jiných období, jako je např. nález běžného kostěného proplétáčku vyrobenéhoz proximální části lidské kosti vřetenní z 10.–11. stol. z lokality Wiprechtsburg ve městě Groitzsch(Müller 1994, 69).Další známé, nepříliš početné doklady této nálezové kategorie představují artefakty z lidskýchkostí, jež vzhledem ke kontextu není možné považovat za prakticky použitelné nástroje. V prvé řaděse jedná o různě modifikované části lebek – známý je nález dvojice masek vyrobených z obličejovýchčástí lebek z Hraškovy jeskyně ve Slovenském krasu, datovaný nejspíše do pozdní doby bronzové(kyjatická kultura; Vlček – Kukla 1958). Uváděn je rovněž výskyt závěsků vyrobených z lidské lebečníkosti, a to jak ze středoněmecké a severoněmecké (Buck 1996, 274, pozn. 14), tak z jihoněmeckéoblasti (Röhrer-Ertl 1994). V případě první skupiny mohou panovat ohledně původu kosti či intencionalitězásahu nejasnosti, svérázná skupina pěti exemplářů z prostředí bavorské kultury popelnicovýchpolí ovšem pochyby nepřipouští. Jsou postmortálně vyřezány z levé kosti temenní a opatřenyrůzným množstvím drobných provrtů (7 až 72), u čtyř lze mluvit o další pečlivé úpravě artefaktu.Všechny tyto předměty jsou interpretovány, mj. i díky přítomnosti v hrobové výbavě, jako amulet(Röhrer-Ertl 1994, 288n.).Minimální množství prokazatelných artefaktů z lidských kostí z doby bronzové je zajímavé zejménapokud si uvědomíme, jak rozmanité projevy soudobého pohřebního ritu známe a v jakých situacíchmůžeme lidské skelety či jejich části nalézt. Jen pro období mladší doby bronzové evidujeme vedleběžných pohřebišť nálezy celých skeletů či jejich částí v sídlištních objektech či v souvislosti s fortifikacemi,výjimkou není ani výskyt jednotlivých lidských kostí v souborech sídlištního materiálu(lokality z dálnice D 1 u Vyškova, kam patří i Ivanovice n. H., se nijak neodlišují: dokumentoványbyly tři případy pohřbů v sídlištních jamách a tři izolované lidské kosti; viz níže). Dobře známy jsoupočetné doklady nepietního, násilného zacházení s ostatky z prostředí knovízské kultury, stejně jakosituace s desítkami a stovkami skeletů a jejich částí ze Skalky u Velimi či Cezav u Blučiny. Přestoani v jediném z těchto případů nebylo doloženo, že by byly lidské pozůstatky druhotně upravoványpodobným způsobem, jaký byl zjištěn v Brankovicích a Ivanovicích na Hané.ShrnutíObě lokality s nálezy artefaktů z lidských kostí jsou od sebe vzdáleny přibližně 16 km vzdušnoučarou. Výchozí surovinou pro tyto předměty byla lidská kost. Oba kusy byly provrtány, brankovický(obr. 2: 1; 3) na konci seříznut, ivanovický (obr. 2: 2; 4) vykazuje stopy podélného jednostrannéhoohlazení či obroušení. Artefakt z Brankovic byl zhotoven z pravé stehenní kosti náležející dospělémujedinci, snad ženě. Je možné, že kost prošla varem. Předmět z Ivanovic n. H. 7 nebylo možné detailnějiurčit, jde opět o část stehenní kosti. Exemplář z Brankovic je datován do mladšího stupně staršífáze KPP, artefakt z Ivanovic n. H. lze datovat pouze obecně do starší fáze KPP, nelze ovšem vyloučitani jeho příslušnost k osídlení starší doby bronzové. Na základě značné formální podobnosti seovšem lze přiklonit k jejich rámcové současnosti. Oba předměty byly dle charakteru lomů vyrobeny