Terrain Processing on Modern GPU - Computer Graphics Group ...

pozice, ve kterých dojde k záměně jednoho modelu za jiný, ale jsou to do určité míry plynulé
přechody od jedné varianty ke druhé. Proto se také často tento postup označuje jako spojitý 8.
Další výhodou bývají nižší paměťové nároky než v případě statického LODu, ale to už záleží na
konkrétním řešení.
Někdy je těžké označit algoritmus za čistě statický nebo dynamický. To platí obzvlášť při řešení
LODu pro terén. Dalo by se říci, že čistě statický LOD pro terén ani není možné použít. Avšak při
dělení terénu na různé podoblasti, ať už konstantní velikosti (například pravidelná mřížka), nebo
designérem vytvořené logické celky, můžeme na každou oblast aplikovat statický LOD
samostatně. Při zobrazování pak nebudeme terén řešit jako celek, ale budeme k němu
přistupovat po částech jako k různým objektům, z nichž každý může být zpracován jinak. I
takovéto algoritmy bývají zpravidla řazeny do kategorie statického LODu, zvláště při řešení
terénu, kde základní pojem statického LODu ztrácí význam. My se přikláníme spíše ke zvláštní
kategorii hybridních algoritmů, protože někdy je jejich komplikované řešení jen těžko zařaditelné
do jedné z výše uvedených kategorií (existence vhodné definice nám není známa a zde se o ni
pokoušet nebudeme).
2.2.2 Defekty při LOD technikách
Při použití většiny LOD technik může docházet k různým defektům v geometrii, případně jiným
vizuálně se projevujícím artefaktům. Četnost jejich vzniku i možnosti jejich odstranění jsou
dalšími důležitými atributy při volbě algoritmu. Ukážeme si zde tři základní: T-vrchol, prasklinu a
popping 9.
Jako T-vrchol se označuje vrchol na hraně, která sousedí s více než dvěma trojúhelníky.
V korektní síti patří každá hrana právě dvěma trojúhelníkům, případně pouze jednomu, pokud je
okrajová. Tato chyba může nastat nekorektním odstraněním hrany, případně spojením dvou
částí sítě, které se decimovaly nezávisle na sobě. Příklad T-vrcholu ukazuje pro ilustraci Obrázek
2.3. Existence T-vrcholu nemusí být vždy na první pohled patrná, geometrie je v daném místě
neporušena. Problém způsobuje především omezená přesnost při výpočtech osvětlení, kde se
může projevit chybějící normála z jedné strany spoje.
Obrázek 2.3: Vlevo T-vrchol. Zvýrazněna je hrana nesprávně rozdělena vrcholem. Hrana je sdílena
3 trojúhelníky. Vpravo je prasklina vzniklá posunutím T-vrcholu mimo hranu, na níž ležel.
8 V anglické literatuře „continuous LOD“.
9 Angl. označení T-junction a crack. Pro efekt zvaný popping neznáme žádný ustálený překlad.
16