Terrain Processing on Modern GPU - Computer Graphics Group ...

6
.
2
Obdobným postupem můžeme interpolovat i jiné atributy, nejenom souřadnice. Přinejmenším je
potřeba interpolovat normálu, ale často také texturové souřadnice atp. Není však nutné,
abychom všechny informace interpolovali pomocí kubického plátu, (64) navrhuje kvadratický
plát pro normály a lineární interpolaci pro ostatní atributy.
Povšimněme si, že k definici řídících vrcholů jsme využili normál vrcholů. To může způsobit
problémy v případě, že pro sousední trojúhelník je definována jiná normála v daném vrcholu, což
je poměrně běžné, neboť jedině tak se dá správně zobrazit ostrá hrana na modelu. Důsledkem
bude nekonzistentní výpočet v sousedních trojúhelnících a následná díra v geometrii. Naneštěstí
není těžké nahlédnout, že tomuto efektu není možné se vyhnout bez znalosti sousední geometrie.
Řešením, které se nabízí, je označit ostré hrany a zpracovat je jinak. Ovšem to zcela odstraní
transparentnost užití Bézierových plátů, neboť všechna geometrie se již v době tvorby bude
muset dělat s ohledem na taková pravidla. To je velmi zásadní, ale zřejmě jediný nedostatek
tohoto přístupu.
Užití kubických Bézierových trojúhelníkových plátů na transparentní zjemnění geometrie, jak jej
uvádíme zde, bylo detailně popsáno v (64) a také implementováno hardwarově na grafických
kartách (65). Jiné hardwarové řešení využívalo obecnou definici Bézierových plátů a bylo závislé
na explicitním zadání řídících vrcholů (66). Od prvního zmíněného řešení bylo během času
upuštěno, druhé zůstává nepoužito, pravděpodobně pro vzájemnou nekompatibilitu umocněnou
nutností vytvářet speciální modely pro různý hardware (v tomto směru lepší řešení bylo (65) pro
svoji transparentnost, ale případné praskliny v geometrii nebyly tolerovatelné). S největší
pravděpodobností se však v blízké budoucnosti Bézierovy pláty nebo jiné parametrické plochy
opět začnou hardwarově implementovat.
Bézierovy trojúhelníky použili pro zjemnění geometrie také Boubekeur a Schlick (67).
S nespojitostí geometrie si poradili dodáváním patřičných dat spolu s geometrií. Jejich přístup je
zajímavý v tom, že geometrii (ale i jiná data) trojúhelníku předávají na grafickou kartu v podobě
konstant s každým zobrazovaným trojúhelníkem hrubé sítě zvlášť. Model pak zobrazují po
trojúhelnících hrubé sítě. Pro každý se použije předem vytvořená velmi jemná síť i o stovkách
trojúhelníků, v jejíchž vrcholech se vyhodnotí Bézierův plát podle předaných konstant. Autoři
zobrazují celý model v jediné úrovni detailu, takže neřeší nespojitosti mezi jinak dělenými
oblastmi. Hlavním nedostatkem této metody je zpracování každého trojúhelníku samostatně, což
je limitující i pro zobrazování jiných modelů, než terénu (na který by postup patrně nebyl
aplikovatelný).
Aplikaci bikubických Bézierových plátů přímo na terén nalezneme v (68). Algoritmus využívá
různé úrovně dělení plátu pro řešení LODu. Terén je dělen do čtvercových ploch, které jsou
triangulovány zvlášť v potřebném detailu. Návaznosti mezi odlišně dělenými oblastmi se řeší
dynamickým vytvořením triangulace přesně podle potřeb. I všechna data jednotlivých oblastí
43