Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Eseje<br />
PAMÄŤ<br />
NÁRODA<br />
(z pohledu komunistů) a puč (v očích ostatních)<br />
se vší parádou. To slovo jsem napsal<br />
záměrně - nesmíme zapomenout, že i poprava<br />
Milady Horákové byla pro komunisty<br />
a jejich oddané (ať dobrovolně či nucené)<br />
velikou parádou.<br />
Odečteme-li ty, co opustili zemi, ty, co<br />
byli třídními nepřáteli a přesto svou zem<br />
opustit nemohli či nechtěli, i ty, co byli<br />
ro hodnuti se ilegálně komunistům postavit,<br />
a samozřejmě všechny členy komunistické<br />
strany a ostatní, co na ní byli závislí, pořád<br />
ještě zbývalo několik milionů dalších, jichž<br />
se - obzvlášť v počátcích komunistické moci<br />
- politické změny až tolik netýkaly, protože<br />
někde pracovali a tak živili své rodiny a na nic<br />
jiného neměli ani čas, ani chuť.<br />
Ale i jim postupně a prokazatelně docházelo,<br />
že se cosi stalo v jejich neprospěch.<br />
Začali mizet jejich šéfové ať už čehokoliv<br />
a kdekoliv, a místo nich přicházeli jiní - o co<br />
nevzdělanější, o to uvědomělejší. Třídnímu<br />
boji nejvěrnější. A k jejich ruce a k jakékoliv<br />
pomoci připraveni kádroví pracovníci. Občas<br />
se někdo proti tomu ozval a jednoho dne už<br />
nepřišel do práce. Ovzduší bylo stále plnější<br />
strachu.<br />
Nastal čas vzpomenout si na pravidla přežití,<br />
vyzkoušená a ověřená za předchozí totality.<br />
Mělo to ale háček. Spíš hák: za Protektorátu<br />
byl nepřítelem nacismus, který (až na<br />
své kolaboranty, přisluhovače a udavače)<br />
hovořil německy. Teď najednou byl jazyk<br />
těch, co šířili strach, a těch, co se báli, týž.<br />
I z toho důvodu musel být systém přežití<br />
mnohem rafinovanější a komplikovanější.<br />
Proto ani nemohlo platit ono „držet hubu<br />
a krok" - bylo čím dál zřetelnější, že s tím<br />
už nikdo neobstojí. Šiřitelé strachu stále víc<br />
vyžadovali, aby se ti pod nimi stále víc zapojovali.<br />
Aby vstupovali - když už ne přímo do<br />
stran Národní fronty - do všech možných<br />
společenských organizací (mimo revoluční<br />
odborové hnutí - to bylo povinné, ale o tom<br />
už jsem se zmínil dříve), skrze něž mohli být<br />
dál sledováni a prověřováni.<br />
Proti strachu existuje několik obran. Ta<br />
nejprostší a nejjednodušší je pud sebezáchovy.<br />
A ten při neustálém tlaku na občana,<br />
aby se víc a víc takzvaně zapojoval, občanovi<br />
zároveň poskytl možnost zjistit, že nejspolehlivější<br />
ze všech obran je celá škála<br />
všech možných mimikri, která bez veliké<br />
námahy dovolují dokonce předstírat všeliké<br />
druhy loajálnosti a zároveň si bez úhony<br />
a schizofrenie myslet své. Že tento způsob<br />
schizofrenie dopadne především na vlastní<br />
potomky - to se v těch počátečních fázích<br />
téhle pokřivené loajality rozpoznat nedalo.<br />
Všechny lži oddělující od sebe životy v rodině<br />
a životy mimo ni se neustále musely<br />
hlídat, samozřejmě plodily další lží, a to se<br />
později muselo někde projevit.<br />
A když se postupně víc a víc ukazovalo,<br />
že si i samotní komunisté pro sebe budují<br />
složitou soustavu lží a sebeklamů, a nejen to,<br />
že využívají svých mocenských míst (od nejnižších<br />
po nejvyšší) k vlastnímu pohodlia dokonce<br />
obohacování, takový příklad nešlo<br />
nenásledovat. Odtud odněkud přišlo do<br />
těchto zemí ono přeslavné a dosud platné<br />
„kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu".<br />
Bývalo by bylo krásné, kdyby bývalo<br />
zůstalo jen u toho. Kdyby ovšem s obrovským<br />
průvanem nepřiletělo Pražské jaro a po<br />
osmi měsících do země nevpadly sovětské<br />
a jiné bratrské tanky. Během nějakých deseti<br />
let před Pražským jarem se pozice všech na<br />
socialismu zúčastněných - dalo by se říci<br />
- ustálily. Ti, co nebyli přizváni do státem<br />
a stranou organizovaných krádeží (jimž už<br />
se dlouho nemohlo říkat znárodňování, v nejlepším<br />
případě přeorganizování), brzy zjistili,<br />
že pod prapory různých neškodných a těžko<br />
kontrolovatelných závazků a ve smyslu<br />
svých kádrových či společenských zařazení<br />
nemusí vůbec nic odkrajovat ze svých soukromých<br />
kuliček či odevzdávat nějakou část<br />
svých soukromých písečků. Ukázalo se, že<br />
v ten čas se z Československa stal zvláštní<br />
geopolitický útvar, v němž zarudlé a drátem<br />
obehnané socialisticko-komunistické moře<br />
bylo poseto miliony malých rodinných ostrůvků,<br />
z nichž některé byly velmi malé (jen<br />
s panelákovým bytem a malým pískovištěm),<br />
některé středně velké, a že stále přibýval<br />
: počet ostrovů už natolik velkých, že se na<br />
ně vešla i chalupa či chata a dokonce garáž,<br />
A ani jeden ostrov nebyl propojen s nějakým<br />
dalším alespoň lávkou když ne mostem. Ani<br />
s jiným dalším a další s dalším - to bylo jednou<br />
z nepsaných zásad: že po lávce či mostu<br />
může přejít nejen přítel, ale i nepřítel. Samozřejmě<br />
že si i sem, na ostrovy a ostrůvky, přinesli<br />
z pevnin svých pracovních prostředí ten<br />
nejcennější produkt bývalých třídních bojů<br />
(z kterých zbyla jen vybledlá hesla) - závist.<br />
Kterou - rozhlížejíce se po sousedních ostrovech<br />
a porovnávajíce své majetky s jejich<br />
- přenesou během dalších dvaceti let na<br />
své děti a ty si ji přinesou do časů svobody a<br />
demokracie a neomezeného podnikání a politického<br />
burčáku. Tu sestřičku nenávisti.<br />
A najednou se v lednu 1968 cosi stalo<br />
a na ony ostrůvky a ostrovy bylo víc a víc<br />
vidět. Protože byla zrušena cenzura, začalo<br />
Change language