Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
Pamäť národa 02/2009 - Ãstav pamäti národa
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
PAMÄŤ<br />
NÁRODA<br />
Eseje<br />
se mluvit o ostrovanské sobeckosti i bezohlednosti,<br />
s níž proti ostatnímu světu chránili<br />
svá bohatstvíčka. Heslo o okrádání ve<br />
jménu rodiny bylo dokonce zveřejněno.<br />
I proto, že většina ostrovanů pořádně ani<br />
nevěděla, že se nějaké Pražské jaro (nebo<br />
co) odehrávalo, a vlastně se těšilo, že pár<br />
tisíc ostrovanů, kteří své ostrovy opustili,<br />
aby Pražskému jaru pomohli, se už nevrátí,<br />
a třeba že by právě jejich ostrov připadl<br />
někomu jinému, asi tomu nejrychlejšímu.<br />
Možná tomu, co jako první z rádia uslyšel,<br />
že Československo okupují vojska Varšavské<br />
smlouvy v čele se sovětskými, a už na<br />
nic nečekal.<br />
Po okupaci opravdu zůstalo hodně ostrovů<br />
a pískovišť opuštěných. Některé na<br />
kratší dobu, jiné na delší. Podle toho, jak se<br />
kdo srovnal s normalizací, kdo jak pochopil<br />
její pravidla. Drsnější než dřív, byť mnohem<br />
elegantnější, I proto, že politická<br />
(státní) bezpečnost už nebyla složena z huculských<br />
třídních bojovníků, ale vysokoškolsky<br />
vzdělaných cyníků, kterým nezbývalo<br />
než se popasovat i s tím, že jim už několik<br />
let poněkud komplikovala život CHARTA 77.<br />
Ne proto, že by se jí báli, ale proto, že kvůli<br />
ní na ně (a jejich chlebodárce ještě víc) bylo<br />
vidět i ze Západu. Pravidla obcování občana<br />
s mocí se proto zpřísnila podle téhož klíče,<br />
podle kterého se (v rámci zvýšeného nebezpečí)<br />
zvýšily úplatky - autoservisy počínaje,<br />
přes státní a bankovní úředníky (to kvůli takzvaným<br />
devizovým příslibům) až po lékaře<br />
v ambulancích i nemocnicích. Do brilantnosti<br />
se s přibývajícími lety vypracovával<br />
výměnný obchod (teď se říká bártrový), ono<br />
„něco za něco", při němž byly peníze stále<br />
zbytečnější. A státní bezpečnost ciselovala<br />
způsoby, jaksi občany zavazovat ke dlouhodobé<br />
spolupráci. I proto, že s přibývajícím<br />
časem a možnostmi pozorovat a poslouchat<br />
svět kolem na rozdíl od ostatních<br />
občanů pořád víc tušila, že se onen Velký<br />
Třesk, v jehož černých děrách konečně<br />
zmizí ta krvavá iluze o komunistickém ovládnutí<br />
světa, blíží pořád rychleji. A že proto<br />
nebude na škodu mít co největší počet spoluobčanů<br />
alespoň zaregistrovaných, když už<br />
ne přímo zavázaných.<br />
A Velký Třesk se dostavil.<br />
Jásajíce a zvoníce klíči občané s nadějí<br />
vzhlíželi nejen k těm, co Třesk reprezentovali,<br />
ale i k jednomu z prvních bodů programu<br />
nastolení svobody a demokracie: že<br />
nikdo se nikomu nebude za nic mstít. Pokud<br />
se nedopustil zločinu. Ta úleva! Copak ono<br />
„kdo nekrade, okrádá rodinu" byl nějaký<br />
zločin? Ani náhodou! Kolektivní vina je už<br />
dávno na právním hřbitově! Nikdo přece<br />
nemůže obvinit drtivou většinu obyvatelstva!<br />
Nikdo nikoho přece nemůže postihovat<br />
za něco, co musel! Že jsme měli své<br />
ostrůvky a ostrovy a pískoviště? To přece<br />
byla jediná možnost, jak se alespoň trochu<br />
domoci vlastního světa. Že někteří z nás<br />
dokonce vstoupili do strany? Museli! Že<br />
někteří museli absolvovat večerní univerzity<br />
marxleninismu? Museli! Bez nich by lékař<br />
nikdy nedosáhl druhé atestace, nestraník<br />
se nestal náměstkem, nikdy by se mu<br />
nepodařilo vymazat handicap příbuzného,<br />
co uprchl za hranice. I v tom srabu jsme<br />
museli s mocí vyjít, aby se naše děti dostaly<br />
na gymnasium, na vysokou školu, abychom<br />
mohli získat výjezdní doložku na Západ...<br />
Naštěstí přibývalo všech možných kouzel,<br />
jak oněch předchozích dvacet let (léta jim<br />
předcházející už byla tak daleko, že vlastně<br />
nebyla) vymazat z hlav. Nenastal žádný<br />
důvod mít špatné svědomí, když nás tímto<br />
krokem šly miliony... Obzvlášť když jsme<br />
včas přijali za své, že „své dluhy nemusíme<br />
splácet těm, které nenávidíme" nebo ještě<br />
lépe že „tomu, koho nenávidíme, nemáme<br />
proč být za cokoliv vděčni".<br />
Možná i proto se stalo, že v okamžiku,<br />
kdy se ustavoval nový parlament a ti z bývalých<br />
politických vězňů známých pod zkratkou<br />
MUKL (muži určení k likvidaci), co byli<br />
odsouzeni na dlouhá léta právě za to, že<br />
kdysi byli politiky a komunistům zkušenými<br />
a silnými protivníky, nabídli tyto své zkušenosti<br />
a čistotu svých štítů zadarmo a s ochotou<br />
odřezat si pro svobodnou republiku<br />
třeba i kusy vlastního těla, byli zahnáni.<br />
Jeden z politiků, kterého jako disidenta parlament<br />
nemohl nepřijmout, mi později řekl:<br />
„Proč by - potkávajíce na chodbách parlamentu<br />
bývalé mukly - měli mít nepřetržitou<br />
obavu, že je ti muklové mohou kdykoliv<br />
zastavit a zeptat se KDES BYL, KDYŽ<br />
HŘMĚLO?"<br />
Ti, co v téhle zemi celou dobu žili a tou<br />
dobou byli postiženi, samozřejmě nemohli<br />
vidět, nakolik ze všeho jejich konání a z jejich<br />
hlav a srdcí (a na prvním místě v tom<br />
politickém) oněch jednačtyřicet let komunismu<br />
vyhnalo úctu k druhým bytostem,<br />
téměř zničilo smysl pro čestnost, pro pravdomluvnost,<br />
pro hrdost, obětavost, laskavost,<br />
snahu pomáhat slabším, pro fair play,<br />
vymazalo skromnost, schopnost pokory.<br />
A nešlo-li to po dobrém, vládnoucí režim<br />
násilně naše vnitřní spoje k těmto životadárným<br />
pojmům přepálil. Proč se - ve vlastním<br />
(73)
Change language