Otevřít PDF - BMW revue

Talent po maminceCarla Bruni se nevyhýbá ateliérům slavných fotografů ani dnes, kdy je první dámou FrancieFrancie má už přes dva roky hlavní hvězdu na titulní stránky časopisů. Odté doby, kdy se bývalá supermodelka, úspěšná zpěvačka a skladatelka stalai francouzskou první dámou, před Carlou Bruni-Sarkozy (42) nikdo neuteče.Je na prvních stránkách novin a časopisů, lhostejno zda seriózních, nebobulvárních, objevuje se nejméně jednou týdně v televizi.Říká se, že Carla Bruni by nejraději zapomnělana svou minulost. A ještě raději by byla, kdyby nani zapomněli všichni ostatní. Alespoň se snaží zabránittomu, aby přinejmenším francouzská médiazveřejňovala delikátní informace z jejího mládí.Možná, že k tomu má nějaké zvláštní důvody,ale musí jí být jasné, že před minulostí nikdo neuteče.Zvlášť když je to minulost veřejně známáa často propíraná, tak jako v jejím případě.Lásky na dva tři týdnyKdyby někdo chtěl zveřejnit jména všech bývalýchmilenců současné první dámy Francie, vydaloby to na hodně dlouhý seznam. Ještě předdeseti lety se nijak netajila tím, že monogamieje jí cizí a že když prožívá love story, nevydrží jíto nikdy déle než „dva tři týdny“. Mezi celebritami,s nimiž trávila nějaký čas, nechyběli napříkladMick Jagger, Eric Clapton, Kevin Costner, VincentPerez, Donald Trump, a dokonce ani bývalý francouzskýpředseda vlády Laurent Fabius.V roce 2000 nějaký čas například žila s francouzskýmspisovatelem Jaenam-Paulem Enthovenem(61), ale současně s ním chodila i s jehoženatým synem Raphaelem, který je skoro o desetlet mladší než ona. Aféra měla pikantní dohrupro všechny zúčastněné - Raphaela opustilamanželka, Justine Levy, dcera nejznámějšíhofrancouzského filosofa Barnarda-Henri Levyho.O tři roky později vydala velice úspěšný románNic vážného (Rien de grave), v němž si vyrovnalaúčty se záletným manželem i jeho slavnou milenkou.Přesto Carla triumfovala. Měla zadarmo dalšídobrou reklamu, navíc se jí ze vztahu s Raphaelemnarodil syn Aurélien(8).Přestože pochází z katolické Itálie, k nevázanémuživotu měla Carla Bruni genetické dispozice.Narodila se do jedné z nejbohatších rodin v Piemontu.Jejím legitimním otcem byl Alberto BruniTedeschi (1915-1996), majitel druhé největší italskéfirmy na výrobu pneumatik CEAT (dnes patříkoncernu Pirelli), který však proslul předevšímjako operní skladatel. Matka Marisa Borini (73)byla v mládí známá koncertní pianistka, z níž sepo šedesátce stala taky úspěšná filmová herečkave filmech starší dcery.Bohémské prostředí, nevyčerpatelné bankovníkonto a hlavně více než dvacetiletý věkový rozdílmezi rodiči měly za následek poněkud rozvolněnémravy. Otec často pobýval v luxusních letoviscíchve společnosti operních subret, matka, po matceFrancouzka, odjížděla s mladými milenci nejradějido Paříže. Nikdy si nic nevyčítali a jejich děti vyrůstalyve velké rodinné pohodě.Nejstarší Virginio Bruni Tedeschi (1959-2006)se stal úspěšným fotografem. Už v dětství rodičepochopili, že se mu líbí více muži než ženy, aleneřekli o tom nikdy ani slovo. Virginio se léta údajněléčil s leukémií, ale teprve po jeho smrti vyšlonajevo, že měl ve skutečnosti AIDS.Sestra Valerie (45) je známá filmová herečka,scenáristka a režisérka. Objevil ji známý francouzskýrežisér Patrice Chérau, když hrála v jednéČechovově divadelní inscenaci, a pak ji začalsoustavně obsazovat ve svých filmech (Hôtel deFrance, Královna Margot), epizodní role si zahrálaale i ve Spielbergově Mnichovu (2005) neboDobrém ročníku (2004) Ridleyho Scotta. V roce2002 natočila autorský celovečerní film Snáz projdevelbloud..., v němž zúročila vlastní zkušenostživota v rodině bohatých a lehce excentrickýchrodičů.Útěk do PařížeNejmladší dcera Carla se narodila v Turíně 23.prosince 1967. Teprve krátce před smrtí svéhootce v roce 1996 se dozvěděla rodinné tajemství:jejím biologickým otcem nebyl Alberto, ale italskýobchodník Maurizio Remmert (62), usazenýod poloviny 70. let v Brazílii. Když mu bylo devatenácta ještě snil o kariéře rockového kytaristy,seznámil se na jednom večírku s Marisou Borinia pak s ní několik měsíců udržoval milostnýpoměr. Alberto věděl, že Carla není jeho dcera,nikdy však nedělal žádný rozdíl mezi ní a jejímisourozenci.Carla prožívala šťastné dětství v rodinném sídleCastello di Castagneto Po, kam se sjížděla společenskásmetánka z Itálie i ze zahraničí a kdejejí rodiče pravidelně pořádali hudební dýchánky(otec byl v té době superintendantem Velkéhodivadla v Turíně).V roce 1972 rodinná idylka skončila. KomunistickéRudé brigády začaly unášet a vražditvýznamné italské průmyslníky a Alberto a jehorodina byli na jejich seznamu hodně vysoko. Otecproto prodal továrnu, zamkl dům a kvapně odjels celou rodinou do Paříže s tím, že až nebezpečírudého teroru pomine, tak se do Piemontu zasevrátí. Nikdy se tak ale už nestalo.BMW revue 2/2010 21