Otevřít PDF - BMW revue

P. G. Hahneman ve své kanceláři v 60. letechkou expanzi BMW na zahraniční trhy. Lákal obchodníkyna velice zajímavé marže, takže o zastoupení BMWbyl veliký boj.Náš zákazník, náš pánOd Američanů odkoukal také propracovaný systémpráce se servisní sítí. Až do té doby byly značkovéněmecké autoservisy relativně nezávislými dílnami,které opravovaly vozy prakticky všech značek.Hahnemann však tvrdil, že zákazník ocení specializacijen na jednu značku, která je zárukou vyšší profesionalitya kvality. A opět se osvědčil jako obchodník– servisům nabízel náhradní díly s vysokými prodejnímimaržemi, ale na oplátku po nich chtěl, aby plnilypřísné firemní standardy. Během několika let mělyservisy BMW nejvyšší úroveň v západním Německua později i v celé západní Evropě.V šedesátých letech měl Hahnemann v BMWrozhodující slovo. Přestože nebyl předsedou představenstva,oficiální nejvyšší bossové, Karl-Heinz Sonnea po něm Gerhard Wilcke, mu nechávali úplně volnouruku. Jak by ne, když prodeje stoupaly jako žádnéjiné automobilce. V roce 1962 vyrobila automobilkas 9189 zaměstnanci necelých 53 tisíc automobilů přiobratu 295 milionů DM, o devět let později pracovalov BMW 23 307 lidí, vyrobili 165 tisíc automobilůa roční obrat dosáhl téměř dvě miliardy DM.Hahnemann byl doslova posedlý tržními sektory,neustále o nich hovořil a stále se snažil objevitnové, v nichž by značka BMW našla uplatnění. Slovo„Nische“ ve smyslu tržního segmentu používal takčasto, že se mu říkalo „Nischen-Paul“. Tuto přezdívkumu údajně vymyslel bavorský politik Franz-JosefStrauss na oslavách svých padesátin v roce 1965.Po úspěchu patnáctistovky a inspirován přánímzákazníků přišel Hahnemann s nápadem zkusit dostejného vozu montovat silnější motory. V roce 1963se tak objevil model 1800 a o tři roky později 2000.Současně s tím vznikly legendární „nuladvojky“, kteréze značky BMW udělaly kult mezi mladými lidmi.Šéf s tahem na brankuV roce 1966 definitivně zkrachovala automobilkaGlas v bavorském Dingolfingu a hrozilo, že o prácipřijde několik tisíc lidí. Hahnemann přesvědčil správníradu BMW, aby konkurenční podnik koupila. Za 9,1milionu DM plus převzetí padesátimilionového dluhuu bank se tak automobilce BMW značně rozšířily výrobníkapacity včetně motorárny a do portfolia nabídkypřibyly opět šestiválce. Na konci šedesátých let bylHahnemann na vrcholu slávy. Týdeník Der Spiegel mudokonce věnoval v jednom vydání z roku 1969 rozsáhléportfolio, kde o něm referoval jako o nejúspěšnějšímněmeckém manažerovi. Novináři obdivovali jehosmysl pro humor (vyprávěl ve společnosti často velmipeprné vtipy), selský rozum a dokonalé soustředěnína dosažení každého cíle. Měl to, čemu se dnes říká„tah na branku“. A dokázal tím nakazit i ostatní.Po dálnici mezi Mnichovem a Dingolfingem seprohnal nejméně dvakrát denně ve svém lahvově zelenémBMW 2800 CS Coupé, aby stihl v Mnichověvést obchodní jednání a zároveň aby dohlížel na rozjezdnové výroby v továrně v Dingolfingu. Pracovalšest dní v týdnu a byl královsky placen – v té době pobíralročně asi 400 tisíc DM včetně bonusů, což byloúdajně víc, než kolik měl v té době jeho odcházející šéfGerhard Wilcke. Všeobecně se očekávalo, že Hahnemannpřevezme jeho místo, ale on překvapivě odmítl.Raději se bude prý nadále věnovat obchodu. A to bylavelká chyba...BMW v pohybuJako člen studentského spolku Zaringia na počátku 30. letNovým předsedou představenstva BMW se stal1. ledna 1970 teprve jednačtyřicetiletý Eberhard vonKuenheim, který zastával úplně jinou filozofii než Hahnemann.Na zákazníky nebral vůbec ohled, zajímalaho pouze technika a nové technologie. „BMW musíbýt technologickou špičkou, leadrem oboru,“ tvrdil. Tidva se brzy střetli. Jako první je rozdělila otázka dalšíhovývoje „Hahnemannova dítěte“, továrny v Dingolfingu.Zatímco obchodní ředitel byl zastáncempostupného začleňování tamní výroby do strukturyBMW, von Kuenheim chtěl fabriku na půl roku zavřít,kompletně vyměnit technologii a začít s úplně novouvýrobou. Nakonec uzavřeli kompromis, ale bylo jasné,že dva kohouti na jednom smetišti jsou příliš mnoho.Manažerské posty v BMW se daly do pohybu a místocharismatických osobností s velkými zkušenostmipřicházeli mladí ambiciózní muži s čerstvými univerzitnímidiplomy.Brzy po střetu ohledně Dingolfingu se Paul G. Hahnemannzačal z oficiálních akcí stahovat a v čele BMWbylo vidět pouze von Kuenheima. Mladý dynamickýmanažer amerického střihu brzy získal přízeň médiía donedávna „zázračný“ Hahnemann už nikomu nechyběl.V té době se věnoval svému poslednímu významnémuprojektu – stavbě slavné mnichovské věžeBMW, která byla dokončena v předvečer zahájení letníolympiády v roce 1972. Přestože za slavným architektonickýmdílem vídeňského profesora Schwanzera seskrývá především Hahnemannovo rozhodnutí tentosymbol vybudovat, na slavnostním zahájení OH i pozdějipři otevření budovy v květnu 1973 už její duchovníotec chyběl. Ze společnosti BMW odešel na vlastnížádost už v říjnu 1971. A nebyl to rozhodně přátelskýrozchod. Hahnemann cítil velkou hořkost, které senezbavil ještě dlouhá léta. Cítil se najednou nedoceněnýa neužitečný. Odmítal představu, že zbytek životastráví jako bohatý penzista někde na Floridě nebo veŠpanělsku. Ani na své horské chatě v Alpách nedokázalnikdy dlouho vydržet.Čtyři zásluhyV roce 1972 dostal nabídku od tehdejšího spolkovéhoministra dopravy Georga Lebera, aby se stal šéfemNěmeckých drah. Neprůhledný polostátní sektor plnýklientelismu a neprůhledných zakázek jej však nelákal.Chybělo by mu vzrušení.Dlouho hledal, až konečně našel svoji příležitost.Společnost Pohlschröder AG, výrobce nářadí, bezpečnostníchschránek a sejfů, stála před bankrotem. Přijalmísto předsedy představenstva a výkonného řediteleza symbolickou jednu DM měsíčně. Během čtyř letvrátil firmu z padesátimilionové ztráty k profitu a navícse mu ji pak ještě podařilo výhodně prodat dvěma zahraničnímzájemcům. Na této operaci údajně vydělalvíc než za celých deset let u BMW.Nebyl však úspěšný úplně ve všem, na co sáhl.Pokoušel se kupříkladu na německém trhu prorazitse zázračnou tygří mastí ze Singapuru, ale to senepodařilo. Nicméně ještě v pětasedmdesáti letechchodil každý den do své mnichovské kanceláře, odkudorganizoval nejrůznější obchodní aktivity. Čas odčasu se nechal přemluvit k nějaké přednášce pro lidiz automobilové branže nebo pro studenty ekonomie.Přestože na těchto přednáškách hovořil zásadněspatra a nepoužíval žádné názorné prezentace,dodnes si jeho slova všichni pamatují. V té době sesblížil také s tehdejším předsedou představenstvasvého někdejšího rivala Daimler-Benz AG EdzardemReuterem a často s ním konzultoval jeho rozhodnutí.Na stará kolena se smířil i se svým posledním šéfemv BMW, Eberhardem von Kuenheimem, kteréhooznačil za „největšího vizionáře v historii mnichovskéautomobilky“.V soukromí mu největší radost dělaly jeho dceryCaroline a Suzan, obě úspěšné studentky jazyků, kterényní přednášejí na německých univerzitách.Paul G. Hahnemann zemřel ve spánku v lednu1997, v nedožitých pětaosmdesáti letech. Do historieBMW se nesmazatelně zapsal hned z několika důvodů.Za prvé se mu podařilo zracionalizovat modelovouškálu a vytvořit ucelený systém modelových řad, jakýznáme dnes. Za druhé se zasloužil o rozvoj automobilkynákupem továrny v Dingolfingu. Třetí Hahnemannovouzásluhou byla stabilizace dealerské a zejménaprofesionalizace servisní sítě. Čtvrtá zásluha mu patříza vybudování mnichovské věže BMW, která se staladominantou bavorské metropole. Na jeden život jetěch zásluh až dost.foto archivJaroslav MajorBMW revue 2/2010 37