Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

108 Česká politika v Evropské uniia Chorvatskem. Vládní postoj k samotnému členství Turecka a dalších potenciálníchkandidátů byl nejasný, koncepční dokumenty o zahraniční politice o něm nehovoří, sociálnědemokratičtí premiéři se k němu nevyjadřovali. Hlavní iniciativu v této věci převzal protoministr zahraničí Svoboda, který se osobně staví proti plnému tureckému členství.Součástí výkonné moci je také prezident, a proto je jeho role při vytváření zahraničnípolitiky ČR výrazná. Ovšem vzhledem k tomu, že je za jeho kroky odpovědná vláda(podléhají spolupodpisu předsedy vlády), odvíjí se jeho reálný vliv v této oblasti odkonkrétní osobnosti, vlastní angažovanosti a koordinace zahraničněpolitických aktivits vládou. Prezident Václav Havel (1993 – 2003) zanechal v oblasti integrace ČR do EUnepopiratelnou stopu a byl jedním z nejvýraznějších zastánců dalšího prohlubováníevropské integrace. Svým zahraničním renomé významně přispěl s vlastními návrhyk debatám o budoucnosti EU, ve kterých byl mimořádně aktivní. Součástí jeho globálníhomyšlení a úvah o pozici EU ve světě byla také podpora co nejvýraznějšího otevření se EUdalším státům.Role jeho nástupce Václava Klause (od roku 2003) je obsahově zcela odlišná, i kdyžv jednotlivých případech – jako je například další rozšiřování EU – se jejich postojeshodují. Nicméně z odlišných ideových východisek. Odlišnost spočívá předevšímv odmítání dalšího prohlubování evropské integrace, nesouhlasu s vytvářením novýchintegračních projektů a kritice současného fungování EU. Klausův postoj je velmi podobnýbritskému pohledu na evropskou integraci, spočívající v odmítání supranacionality v jinénež výhradně ekonomické oblasti založené na fungování volného trhu. Formálně jsouaktivity V. Klause z hlediska příspěvků do diskuse o budoucnosti, roli a charakteru EU snadještě výraznější než u jeho předchůdce. Se svými, často konstruktivními názory aktivněvystupuje na různých mezinárodních fórech a konferencích, jeho vliv je ale do jisté mírydeterminovaný odlišným postojem vlády, která definuje základní postoj ČR k EU. V otázcedalšího rozšiřování jde koncept V. Klause zatím nejdále a kromě souhlasu s přijetímTurecka se projevuje v návrzích maximalistického rozšíření EU, včetně rozšíření o africkéstáty a bývalé státy Sovětského svazu jako jsou Maroko, Ukrajina, Kazachstán („Ich habeAngst um Europa“ 2005).8.2.2 Relevantní politické stranyPolitické subjekty, které můžeme v rámci českého stranického systému považovat zarelevantní (byly/jsou reprezentovány v parlamentu a mají koaliční/vyděračský potenciál),lze orientačně rozdělit do tří skupin. A to podle kritéria podpory evropské integraci nastrany (1) eurooptimistické, (2) mírně euroskeptické a (3) euroskeptické. 8 Bez ohledu navztah těchto stran k evropské integraci se při zkoumání obsahu jejich dlouhodobých čivolebních programů ukazuje, že se problematika budoucího postavení Česka v EU stávájedním z důležitých témat vnitropolitické konkurence stran. Počátky vzniku evropskédělící linie, známé ze starých členských zemí EU, tak můžeme pozorovat i v programaticepolitických stran ČR.8.2.2.1 Eurooptimistické stranyJedná se o politické strany, které jsou aktivními zastánci evropské integrace, jejího dalšíhoprohlubování a integrace do evropských struktur. Do této kategorie můžeme z programovéhohlediska zařadit Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), Křesťanskodemokratickouunii – Československou stranu lidovou (KDU-ČSL), Unii Svobody – Demokratickou unii