Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Reforma společné zemědělské politiky: cíle české politiky1.1 Úvod – aktéři ovlivňující pozici ČR v SZP EUSe vstupem do EU 1. května 2004 se Česká republika stala také součástí (i když nikoli vevšech směrech zcela plnohodnotnou) systému společné zemědělské politiky (SZP), kterápředstavuje jednu z nejstarších komunitárních, tedy „společných“ politik doprovázejícíchexistenci Evropských společenství/Evropské unie (srov. Hix, 2005; Pinder, 1995). Vznikspolečného trhu se zemědělskými výrobky byl zakotven již ve smlouvě o vzniku Evropskéhohospodářského společenství z roku 1957. Jeho postupné budování se ale setkávalo seznačnými problémy a nutno říci, že se SZP charakteristiky „problematická“, „kontroverzní“či „citlivá“ nezprostila fakticky za celou dobu svého fungování.Následující text se pokouší přiblížit vztah ČR vůči systému SZP z hlediska významua působení jednotlivých aktérů, s důrazem na nejdůležitější reformní mezníky, a topředevším reformu z roku 2003 a její souvislosti, které se mají ČR během dvou let přímodotknout, a změny související s posilováním a novými parametry politiky podpory rozvojevenkova v nové finanční perspektivě pro roky 2007 – 2013. Text ve stručnosti zmiňujezákladní problémy, s nimiž se potýká SZP EU i ČR v rámci této politiky a s nimiž se ještěpotýkat bude, nejen v kontextu reforem, jejichž implementace ještě není zcela dokončenaa které ještě nebyly realizovány ve všech sektorech, zatímco se EU dostává do dalšího tlakuvnitřního i vnějšího původu, požadavků na další nutné a základní změny.Jednotliví aktéři formulující pozici ČR v tomto odvětví se nacházejí z hlediska svéhopůsobení jak na národní, tak i nadnárodní úrovni, mají vládní i nevládní, politickoui nepolitickou povahu. Aktérem s majoritní zodpovědností za tvorbu národní pozice ČR,hájenou v Radě EU i před Komisí, i aktérem do značné míry zodpovědným za formulacidotační politiky (operačních programů, dlouhodobých strategií vzhledem k finančnímnástrojům EU a jejich využití, jednotlivých dílčích dotačních titulů) je vláda a příslušnáministerstva, v tomto případě především ministerstvo zemědělství, které má k dispozicipříslušné agentury a spolupracující instituce, 1 především hlavní platební agenturu spravujícía rozdělující finanční prostředky EU, Státní zemědělský intervenční fond. Provázanostmoderní zemědělské politiky s jinými sektory ovšem vyžaduje angažmá i dalších resortů,především ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj.Aktéry hájící českou pozici na nadnárodní úrovni poté představují další reprezentanti ČRv institucích EU, a to především poslanci EP. 2 Důležitými aktéry působícími na úrovninárodní i nadnárodní politiky jsou také politické strany.Poslední zmiňovanou, co do důležitosti však možná nejvýznamnější skupinou aktérů jsouzájmové skupiny a profesní organizace fyzických a právnických osob zaměstnaných čipodnikajících v zemědělství, tedy přímo zainteresovaných na zemědělské činnosti.Po krátkém uvedení rámce SZP bude pozice jednotlivých aktérů zkoumána ve třechzákladních oblastech:1) v souvislosti s implementací reformy z roku 2003, dalších dílčích či uvažovanýchreforem specifických sektorů a jejich důsledků;2) v souvislosti s politikou rozvoje venkova a změnami na tomto poli;3) z hlediska možných dalších nutných reforem a změn SZP EU, k nimž docházív kontextu spontánního vývoje zemědělského sektoru v souvislostech technologickémodernizace i změn chápání významu zemědělství jako takového.Závěr je současně stručným pokusem o zhodnocení prezentovaných poznatků a nástinemoptimální pozice, kterou by měla ČR v kontextu SZP EU zastávat v nejbližších letech.