Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Česká republika a možné varianty revize primárního práva Společenství139výsledky referend ve Francii a Nizozemsku nezájem politických aktérů a veřejnosti o osudústavní smlouvy ještě více prohloubily. Toto konstatování se pak mnohem výrazněji vztahujena zvažování konkrétních alternativ. Postoj jednotlivých aktérů ve vztahu k budoucímuvývoji a možným alternativám více méně koresponduje s předchozími postoji k obsahuústavní smlouvy: stranicko-političtí aktéři, kteří měli výhrady k obsahu ústavní smlouvy,se v podstatě kloní k názoru, že smlouva je v této podobě „mrtvým textem“ a preferujízachování statu quo (Zahradil 2005).V dalším textu se proto pokusíme na základě analýzy obsahu dosavadních debat v ČRzodpovědět otázku, jaké alternativy jsou v ČR zvažovány a kde se nacházejí obsahovéhranice případné alternativní revize primárního práva.10.3.1 Ústavněprávní limity a revize primárního práva (pohledÚstavního soudu ČR)Hranice toho, co je pro ČR z právního hlediska akceptovatelnou podobou revizeprimárního práva, je třeba v současnosti hledat především v judikatuře Ústavního soudu,který se v průběhu jara 2006 vyslovil ve dvou stěžejních nálezech ke vztahu mezi českýmústavním pořádkem a komunitárním (Pl. ÚS 50/04), resp. unijním (Pl. ÚS 66/04) právem.Závěry plynoucí z těchto rozhodnutí utvářejí právní rámec toho, co by bylo z hlediskaústavněprávního pro ČR ještě akceptovatelnou podobou revize primárního práva. Přitomje třeba upozornit, že ani jeden z těchto nálezů se přímo netýkal obsahu evropské ústavnísmlouvy. Ústavní soud ČR tak nedostal, na rozdíl od jiných ústavních soudů členskýchstátů (viz rozhodnutí francouzské Ústavní rady z 19. 11. 2004 a rozhodnutí španělskéhoÚstavního tribunálu z 13. 12. 2004) 10 , dosud příležitost se vyslovit přímo k ústavnostijednotlivých institutů obsažených v ústavní smlouvě. 11Ústavní soud ČR se ve zmíněných rozhodnutích přiřadil k těm ústavním soudům členskýchstátů, které setrvávají na přesvědčení, že i po přenosu pravomocí ze strany členského státuna orgány Společenství zůstává nositelem těchto pravomocí nadále členský stát. Jinakřečeno, přenos pravomocí je podle českého Ústavního soudu pouze jejich propůjčením,věcně a časově omezeným. Pokud jde o věcné limity, ty plynou z čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2Ústavy ČR, tedy jsou dány uchováním znaků suverenity státu a náležitostmi materiálníhoprávního státu, které leží dokonce i mimo dispozice českého ústavodárce. Toto propůjčeníčásti pravomocí je tedy podle Ústavního soudu „propůjčením podmíněným, neboťoriginálním nositelem suverenity a z ní vyplývajících pravomocí nadále zůstala ČR, jejížsuverenitu konstituuje čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. Podmíněnost delegace těchto pravomocí sepodle Ústavního soudu projevuje ve dvou rovinách: v rovině formální a v rovině materiální.První z těchto rovin se týká samotných mocenských atributů státní svrchovanosti, druhárovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinak řečeno, delegace částipravomocí vnitrostátních orgánů může trvat potud, pokud tyto pravomoci jsou orgány ESvykonávány způsobem slučitelným s uchováním základů státní suverenity ČR a způsobem,jenž neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Přitom platí, že k ochraněústavnosti je povolán Ústavní soud (čl. 83 Ústavy ČR)“. 12Z toho vyplývá několik podstatných závěrů pro obsahové úpravy primárního práva.Otázka, které oblasti budou přeneseny do výlučné pravomoci ES, je otázkou spíšepolitickou, nicméně existuje určitá – Ústavním soudem zatím neidentifikovaná – hranicetoho, kdy rozsah přenesených kompetencí vyprázdní pojem státní suverenity. Pro českýústavní pořádek je však především nepřijatelné, aby „pánem“ změn tohoto přenosu byla