Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

144 Česká politika v Evropské uniinová smlouva plně nahrazující stávající smluvní rámec integrace. V tomto ohledu se tatovarianta liší od následující varianty, která předpokládá vyjednání smlouvy, jež pouze doplnídosavadní Smlouvu z Nice (varianta Nice-Plus, Nice-bis). Hlavní předností této variantyje skutečnost, že by se plně využilo výsledků, ke kterým již dospěl laekenský proces. Jevšak otázka, jak dalece by se obsah takové smlouvy vlastně lišil od ústavní smlouvy, kdyžvšechny podstatné obsahové alternativy již byly – sice v omezeném rozsahu – váženy jakKonventem, tak oběma mezivládními konferencemi. Ústavní smlouva tak představujerelativně vyvážený kompromis mezi různými zájmy. Tam, kde by se znovu jedna otázkaotevřela, vyvolalo by to otevření dalších (Kurpas 2005a: 1). Navíc, výsledky referend ukazují,že problém schválení ústavní smlouvy tkví spíše v negativních postojích k integraci jakotakové než ke konkrétnímu obsahu ústavní smlouvy (Kurpas 2005a: 1). Proto renegociacecelé smlouvy by zřejmě nezaručovala její budoucí akceptaci lidovým hlasováním (Karlas2005b: 4).Pokud jde o pozici ČR, lze předpokládat, že by hájila zájmy již v minulosti prezentované.Opětovná renegociace smlouvy by nicméně byla příčinou polarizace stranické soutěžea v případě nyní vznikající vládní koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených by mohla býtdalší příčinou její nestability.10.4.2.2 Dílčí změny Smlouvy z Nice (varianta Nice-Plus, Nice-bis, „pick-andchoose“,„cherry picking“) 19Varianta Nice-Plus počítá s tím, že členské státy se vydají cestou zachování dosavadníhosmluvního rámce a jeho ad hoc doplněním o některé oblasti (zejména části institucionálníreformy). Tato varianta se v současnosti zřejmě jeví jako nejpravděpodobnější, byť samao sobě není bez negativních důsledků. Především v sobě skrývá nebezpečí, že implementacípouze některých změn naruší rovnováhu mezi členskými státy a institucemi a meziinstitucemi navzájem, a to v rozsahu větším, než by činila ústavní smlouva. 20 Kritikovététo alternativy tvrdí, že myšlenka, podle které některé části ústavní smlouvy mohou býtzavedeny izolovaně, je představou naivní (de Schoutheete 2006: 76).Tato varianta je tedy na jednu stranu závislá na tom, které části obsažené v ústavní smlouvěbudou státy ochotny akceptovat a přičlenit k dosavadnímu smluvnímu schématu, a nadruhou stranu na tom, zda jednotlivé součásti reformy lze implementovat odděleně nebojako součást celého balíku reforem. Zaměříme se proto nyní na jednotlivé změny obsaženév ústavní smlouvě a pokusíme se zhodnotit, které z nich jsou způsobilé být implementoványve variantě Nice-Plus. Jedná se o oblasti:a) omezení počtu komisařů,b) změny hlasování v Radě,c) hlasování kvalifikovanou většinou,d) stálý předseda Evropské rady a Ministr zahraničních věcí Uniee) posilování pravomocí Parlamentu.Většina těchto otázek byla v ústavní smlouvě dojednána jako součást širšího kompromisníhobalíku, v němž jedna dílčí oblast je vyvažována oblastí jinou. Otevření jedné části z tohotobalíku zřejmě vyvolá dominový efekt. Implementaci některých reforem by nicméně mohlnapomáhat dosavadní stav primárního práva: například otázka omezení počtu komisařůjiž byla rámcově dojednána ve Smlouvě z Nice, která obsahuje jak kritéria snížení (rotacečlenství) i stanovení procedury, jak o snížení bude rozhodnuto (jednomyslně v Radě). Přesto