Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

68 Česká politika v Evropské uniiVezmeme-li v úvahu vliv Boloňského procesu na změny vysokoškolských systémův Evropě v posledních šesti letech, může se jevit paradoxní, že tento proces postrádájakékoli závazné právní nástroje, neboť je založen na politických deklaracích (tedy nikolivna mezinárodních dohodách v právním smyslu). Jejich plnění je formálně nevynutitelné,avšak je v praxi vcelku účinně sledováno prostřednictvím pravidelného, systematickéhoa metodicky podloženého hodnocení implementace Boloňského procesu (stocktaking).Výběrem sledovaných oblastí a ukazatelů v rámci tohoto hodnocení současně dochází(v rámci výstupů procesu) k oddělení principů fungujících jako hodnotový rámec procesuod konkrétních cílů-priorit, které jsou prostřednictvím legislativních a správních opatřenína národní a institucionální úrovni implementovány. V této souvislosti je tudíž třebapoznamenat, že samotné zahrnutí nové oblasti do rámce Boloňského procesu nemusíznamenat mnoho, nestane-li se tato oblast současně předmětem stocktaking. Stejně tak jepro účinné uplatnění národních priorit v Boloňském procesu klíčové působení zástupcůstátu v Bologna Follow-Up Group a dalších pracovních skupinách zřízených k jednotlivýmtématům.Tematicky se Boloňský proces zaměřuje na sblížení zúčastněných národních vysokoškolskýchsystémů vytvořením srovnatelné struktury studia a kompatibilních systémůhodnocení průběhu studia prostřednictvím systému kreditů. Zavedení mechanismůkontroly resp. hodnocení kvality a akreditací vysokoškolských studijních programůmá posílit vzájemnou důvěru národních vysokoškolských systémů a rovněž podpořitakademické (ale i profesní) uznávání vysokoškolských kvalifikací. Součástí této agendy jerovněž úmysl vytvořit do roku 2007 evropské a národní rámce pro vysokoškolské kvalifikacepopisující obecné kompetence absolventů jednotlivých cyklů vysokoškolského studia bezohledu na konkrétní studijní obor. Závěry Berlínského summitu v roce 2003 do strukturystudia v rámci Boloňského procesu zahrnuly také doktorské studium a položily důraz nasynergii mezi vysokým školstvím a výzkumem, v čemž je možno spatřovat i vliv Lisabonskéstrategie Evropské unie. Různé interpretace pak připouští tzv. „sociální dimenze“ vysokéhoškolství, rovněž deklarovaná v Berlínském komuniké, která může být chápána jako výzvak posílení role sociálního státu v oblasti vysokého školství a vzdělávání, ale také jako apel naspolečensky (či veřejné) odpovědné chování vysokoškolských institucí. S ohledem na to, žekonference v Bergenu (2005) pojetí sociální dimenze vysokého školství zcela nevyjasnila,zůstává vymezení tohoto pojmu klíčovou, avšak zatím otevřenou determinantou dalšídiskuse o přístupu k financování vysokoškolského vzdělávání a sociálního zabezpečenístudentů v evropských zemích. Tato diskuse má přitom zvláštní aktuálnost pro Evropskouunii jako takovou, neboť studenti jsou v komunitárním právu jednou z mála kategoriíobčanů, jejichž podmínky volného pohybu a pobytu (a souvisejících práv) v členskýchstátech nejsou dosud zcela jednoznačně legislativně řešeny a postupně se vyvíjejí spíšecestou judikatury Soudního dvora Evropských společenství.5.3 Lisabonská strategie a evropská vzdělávací politikaLisabonská strategie vyhlášená v roce 2000 s cílem učinit z Evropské unie do roku2010 „nejkonkurenceschopnější a dynamickou ekonomiku založenou na poznatcích“představuje v současnosti mimo jiné také širší kontext vzdělávací politiky jak na úrovnievropské, tak jednotlivých národních států. 2Současně lze konstatovat, že Lisabonskástrategie je co do formy uskutečňování („otevřenou metodou koordinace“) do značné mírypodobná Boloňskému procesu. Jakkoli problematické pak mohou být konkrétní výsledky