Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Česká republika a její budoucí priority213může být eurozóna, nebo budování prostoru bezpečnosti, spravedlnosti a práva. ČR byv rámci EU měla usilovat o prosazení svých potřeb a podporu úspěšné EU. Předpoklademtohoto cíle je nejenom stanovení vlastních zájmů, ale také kritérií budoucí EU. Jakou EU sipřeje ČR? S jakou mírou integrace, s kterými zónami nadnárodního vlivu?V ČR roku 2006 nejsme uspokojivě schopni odpovědět ani na jednu z otázek. V zemidoposud neprobíhá celonárodní diskuse, která by stanovila zájmy ČR. V jednotlivýchsektorech se neprojevují vysoké ambice ČR a není patrná ani hluboká analýza stanovenýchcílů. Stanovení některých z nich, jako ve sféře zemědělství, je sice předem determinovánocharakterem českého hospodářství, ale současně limitována dalšími faktory. Napříkladprávě u zmiňovaného zemědělství je to předsednictví v EU o Francii, jejíž priority v tétooblasti budou zcela antagonistické zájmům a požadavkům ČR.Je samozřejmě na místě domnívat se, že i při výskytu tolik potřebné „evropské debaty“ bybylo velmi obtížné za pouhé dva roky členství v EU formulovat přesně českou budoucí pozicia odhadnout její šance na prosazení evropských zájmů. Formulování potřeb a strategiev rámci českého většinového politického spektra či alespoň jeho demokratické části jevšak nezbytným výchozím krokem. Tím spíše, že ČR nezaujímá v EU nijak významné, čistrategické postavení. Aktéři odpovědní za vedení debaty nicméně k formulování prioritČR prozatím nepřistoupili. Naopak opakovaně ventilují známé klišé o nezbytnosti dialogu.Definování konkrétních návrhů pro existenci ČR v konsensus celé politické elity či alespoňjejí demokratické části. EU tak více než by měla být, dva roky po vstupu, zůstává pouhýmpředmětem, nástrojem politického boje na místo toho, aby se stala jeho nástrojem. Témaevropské integrace opakovaně sklouzává do černobílého souboje virtuálního dobra se zlem.Unijní rovina nabízí politické reprezentaci možnost jak „omluvit“ nepopulární opatřenía odklonit politickou odpovědnost. Nepříjemným rizikem tohoto přístupu je dlouhodobápolarizace táborů na „ano x ne“. Tato situace, kterou v kontextu „evropské debaty“ popsalšvédský politolog Olof Pettersson jako „permanentní referendum“, znemožňuje položeníkonstruktivní otázky „jak?“. Toto zablokování může pro ČR znamenat přímou ztrátuněkterých integračních benefitů. Možnou konsekvencí toho, že klíčoví aktéři nebudou mítvůli nalézt společnou věcnou řeč je také riziko, že ČR může získat pověst nepředvídatelnéhopartnera, který není schopen vystupovat na evropské rovině konzistentně.V kontextu Předsednictví je proto hlavním a bezprostředním „evropským“ zájmem česképolitiky sofistikovaná a nepředpojatá debata. Jinak se ČR svým prvním Předsednictvímzapíše do dějin EU jen jako sice schopný, nicméně tuctový technokrat.