Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

156 Česká politika v Evropské uniiEvropská ústava rovněž přichází s vyjasněním kompetencí, když doposud neostrérozdělení agendy mezi členské státy a Evropskou unii nahrazuje následující klasifikací:výlučná pravomoc (jedná primárně Unie), sdílená pravomoc (spolupráce Unie a členskýchstátů, ovšem s převahou Unie) a podpůrná, koordinační a doplňková činnost (Unie asistuječlenským státům). Pravomoci Unie jsou vykonávány na základě zásady svěření, to znamená,že Unie jedná v mezích pravomocí svěřených jí v Ústavě, zatímco zbylé pravomoci náležíčlenským státům. 8 Výkon pravomocí se řídí zásadami subsidiarity (týká se jiných nežvýlučných pravomocí – Unie jedná, jen když cílů dané činnosti nemůže být dosaženo na nižšíúrovni) a proporcionality (obsah ani forma činnosti Unie nepřekročí rámec nezbytnostipro dosažení cílů) (srovnej čl. I-11). Z obsahového hlediska se v oblasti politik výrazněmnoho nezměnilo, došlo k zavedení nových nepříliš kontroverzních politik (Všeobecnévzdělávání, mládež, sport a odborné vzdělávání – čl. III-282) a v některých případechrovněž k zavedení hlasování kvalifikovanou většinou namísto dosavadní jednomyslnosti(např. v oblasti energie a spolupráce v kulturních věcech). Potenciálně dalekosáhlédůsledky však postihnuly současný druhý a třetí pilíř, ovšem ty stále zůstávají v područíčlenských států. Jinými slovy – došlo k vytvoření podmínek pro to, aby Evropská uniezastávala i v těchto oblastech důležitější úlohu, avšak je na státech, zda položenou nabídkuvyužijí. Článek III-274 například dává možnost vytvořit Úřad evropského veřejnéhožalobce, nicméně Rada se na něm musí shodnout jednomyslně. V oblasti bezpečnostnía obranné politiky se zase plánuje zřízení Evropské obranné agentury, která by mělapodpořit oblast rozvoje obranných kapacit, jejich výzkumu a pořizování a vyzbrojování.Nové pravomoci pro Evropskou unii a přechod hlasování ohledně některých záležitostíz jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu nepředstavují z hlediska České republiky žádnývětší problém, protože se povětšinou jedná o nekontroverzní politiky a oblasti činnostiUnie. Jako mnohem důležitější vystupuje vývoj v současném třetím pilíři, přičemž jehostále větší zatahování do evropské agendy by nemuselo znamenat pro Českou republikunutně negativní následek, jak potvrzují dosavadní spíše dobré zkušenosti s evropskýmzatykačem. Na druhé straně, pohybujeme se v jedné z klíčových oblastí státní suverenity,kde se podle tradičních přístupů státy rozhodují autonomně, bez rizika přehlasování, cožby v případě přijetí evropské ústavy bylo v dalších fázích možné.K inovacím v rámci práva Evropské unie patří explicitní zařazení zmínky o přednostievropského práva před právem vnitrostátním, což znamená konstitucionalizaci principu,který před více než čtyřmi desetiletími zavedl Soudní dvůr (dále jen SD) ve známýchpřípadech Costa v. ENEL a Van Gend en Loos. Nutno poznamenat, že soudní činnost SDv tomto ohledu narazila na odpor ze strany ústavních soudů některých členských zemí,které zejména v oblastech základních práv a vymezení kompetencí chtějí zůstat konečnýmiarbitry a nepřipouštějí primát SD. 9 Mezi ně se po vydání nálezu 50/04 zařadil i český ústavnísoud, který nepřipouští absolutní přednost evropského práva a členské státy si podle nějmohou rezervovat výhradu, zejména když je v sázce ohrožení principů demokratickéhoprávního státu či oblast ochrany základních práv a svobod. Pro Českou republiku tedyzmínka o přednosti evropského práva nic převratného nepřináší, protože při posuzováníotázky principů demokratického státu, základních práv a v rozhodování o kompetencíchUnie si ponechává poslední slovo tuzemské ústavní soudnictví.Mezi novinky se řadí i přiznání mezinárodněprávní subjektivity Evropské unii,která tuto prozatím postrádala. Na základě smluv disponovala subjektivitou jednotliváSpolečenství, nikoliv však Unie jako celek. I přesto se ale Unie v některých případechchovala, jako kdyby způsobilost jednat v mezinárodněprávních vztazích měla (Evropská