Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Schengen: Evropa a ČR bez hranic91Úvahy o vytvoření jednotného vnitřního trhu byly v 80. letech 20. století spojeny s obavami,že otevření hranic ES/EU může zvýšit bezpečnostní rizika, která mohla snížit efektyvznikajícího vnitřního trhu založeného na svobodném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.Často probíhaly diskuze, zda Společenství/Unie bude mít spíše podobu pevnosti anebo síta,ale ani jeden z těchto scénářů nebyl žádoucí. Byly to právě Schengenské dohody (1985,1990), které přinesly kompenzační bezpečnostní opatření za otevření hranic a umožňujíEvropské unii (EU) uskutečnit jednotný vnitřní trh, který by se nepodařilo realizovat jenomprostřednictvím Jednotného evropského aktu (1986). Jejich počátky se sice odehrávalymimo právní a institucionální rámec Společenství, nicméně jejich efektivita a prokázanévýhody společného postupu se nakonec odrazily nejenom v rozšiřování schengenskéhoprostoru, ale i v zařazení schengenské materie mezi společná práva a závazky EU jako tzv.schengenské acquis. Proto i nové členské státy – a mezi nimi pochopitelně i Česká republika– musely a musí toto acquis přijmout a implementovat do svých právních řádů.První část textu uvádí motivy, které vedly členské státy EU k podpisu Schengenskýchdohod a zvláštnosti jejich realizace v podobě tzv. schengenské metody. Z obsahu dohod(a z Amsterodamské smlouvy) potom vyplývá i rozsah schengenského acquis, které textstručně charakterizuje. Na tuto část navazuje pasáž věnovaná přípravám ČR na převzetíschengenského acquis a zapojení se do evropského prostoru bez hranic. Kromě obecnéhorámce je zdůrazněna také schengenská spolupráce států V4 (Visegrádská čtyřka), kteráse ukázala být vhodnou platformou pro koordinaci společného postupu. Další kapitolastručně charakterizuje postoje klíčových aktérů (politických stran a vlády) ke vstupu ČRdo Schengenského prostoru a v obecné rovině též ke spolupráci v záležitostech justicea vnitra. Současný stav přejímání schengenského acquis spolu s harmonogramem evaluacíje obsažen v závěrečné části textu.7.1 Schengenské dohody v Evropské uniiSchengenské dohody jsou systémem dvou smluv – první Schengenská dohoda („Dohodamezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzskérepubliky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích“) byla podepsánav červnu 1985 a druhá Schengenská prováděcí úmluva byla podepsána v červnu 1990(„Úmluva k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňováníkontrol na společných hranicích“).7.1.1 Vznik a vývoj Schengenských dohodPrvní Schengenská dohoda byla vyústěním těsnější spolupráce mezi některými členskýmistáty Společenství, které motivovala snaha urychlit kontroly na společných hranicích.Vysoká frekvence pohybu na vzájemných hranicích se stala výzvou pro usnadnění jejichpřecházení a zvýšení mobility a komfortu občanů při přechodu hranic. Schengenskádohoda z roku 1985 byla reakcí jak na bilaterální podněty, 1 tak na jednání o Jednotnémevropském aktu (JEA) a vytvoření vnitřního trhu se svobodou pohybu zboží, služeb,kapitálu a osob. JEA (1986) ve Všeobecné deklaraci o článcích 13 až 19 smlouvy ponechalčlenským státům pravomoc upravit si potřebná opatření podle svých představ (zejménase to týkalo kontroly migrace). 2Zajistil kompatibilitu s právem Společenství a otevřelcestu k mezivládní spolupráci. Schengenské dohody přinesly kompenzační bezpečnostníopatření k otevření hranic, ale bylo třeba také zjistit, zda je myšlenka na spolupráciv záležitostech sice potřebných, ale politicky velmi choulostivých, životaschopná. Některé