Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Perspektivy regionální politiky: šance pro ČR31neměla být vnímána z prismatu sumy dotací přerozdělených do postižených regionů.Naopak, regionální politika by měla být chápána jako souhrn různých nástrojů (např.legislativních či socio-ekonomických), které zajistí trvale udržitelný růst regionů. Dotacejsou jen subsidiární instrument pro dosažení tohoto cíle. Z takového pohledu tak máregionální politika svůj význam i bez dotací z EU a před ČR stojí úkol toto nazíránípromítnout nejen do regionů, ale do celé občanské společnosti. Návrat do počátku 90. let20. století, kdy neexistovaly regionálně-rozvojové programy, je nežádoucí.Navíc, lze předpokládat ještě jeden zásadní moment, který bude muset být po roce 2013uspokojivě vyřešen, a to již výše uvedený vztah české a evropské regionální politiky.Zatímco nyní platí a v novém finančním období to bude platit dvojnásob, že poměr českéregionální politiky je vůči evropské (vyjádřený financemi) „zanedbatelný“, po roce 2013je možno očekávat zmenšení rozdílu ve finanční alokaci na tyto politiky. Podpůrnýmargumentem pro toto tvrzení mohou být např. země bývalé NDR, které se nacházejí,alespoň co do vztahu k evropské regionální politice, v podobné situaci jako regiony v ČR.Země bývalého Východního Německa se v HDP na obyvatele stále zřetelněji (také díkystatistickému efektu rozšíření EU) přibližují hranici 75 % průměru EU. Některé z nich,např. Lünebursko, již nyní tuto hranici překročily (viz Havlík 2006: 57-63). Poměr státní,resp. zemské regionální politiky a evropské je zde velmi zajímavý. Např. ve svobodnémstátu Durynsko je státní a zemská podpora rovna cca 2/3 finanční alokace pro tuto zemiz regionální politiky EU (viz Poschmann 2004: 92, srov. Havlík 2006: 59-63, Třetí koheznízpráva 2004). 5 Programový soulad státní a evropské regionální politiky tak bude v ČR poroce 2013 ještě důležitější než nyní.Zajímavá otázka souvisí i s udržením nastartovaného hospodářského růstu regionů.Ekonomové pracují s různými vzorci na výpočet růstu regionálního HDP v závislosti nainvesticích. Tyto ekonomické předpoklady však neplatí vždy a navíc, ne každá investicedo regionu se odrazí na růstu regionálního HDP. Za varovný příklad lze uvést např.strukturální pomoc do zaostalých španělských či řeckých regionů v prvním i druhémprogramovacím období. Celková výše podpory v letech 1994 – 1999 činila v Řecku 15 131milionů ECU, ve Španělsku dokonce 34 413 milionů ECU (viz Bachtler – Turok 1997 čiWokoun 2003). Přesto HDP na obyvatele těchto zemí nevykázalo úměrný růst. V období1994 – 1999 se Španělsko a Řecko začaly zaměřovat spíše na problémy vnitrostátníchregionů. Vysoká podpora určená na rozvoj regionů cíle 1 6 znamenala široké možnostivyužití, což však paradoxně nepřispělo regionálnímu rozvoji. Obecně je možno považovatefektivitu regionální pomoci za nedostatečnou. Důvodem byla počáteční nepřipravenostčerpat prostředky z evropských zdrojů, dále laxní či naopak neuváženě horlivý přístupjednotlivých vlád a nevyvážená sektorová alokace prostředků. Tyto skutečnosti měly tíživýdopad obzvláště v Řecku. V letech 1986 – 1999 řecký HDP na obyvatele poklesl z 69,8 % na66,1 %, Španělsko vykázalo pouze mírný růst. 7Poučením pro ČR by tak mohla být volba investic do českých regionů. V období 2007– 2013 má ČR jedinečnou možnost nastartovat hospodářský růst regionů, který budeudržitelný bez závislosti na dotacích. Je proto nezbytné volit primárně takové investicea čerpat dotace takovým způsobem, aby výsledný efekt sám stimuloval růst, nikoliv aby sejeho přidaná hodnota v lepším případě vyrovnala celkové sumě podpořených projektů.Další déledobější výzva pro ČR spočívá v aktivizaci regionálních a lokálních subjektů. Jepřirozené, že rozvoj regionu nelze nastartovat a udržet bez náležité aktivity regionálnícha lokálních subjektů. Je varující, že v současné době panuje nízký zájem aktérů o otázku