Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Pozice České republiky v multikulturní Evropě61Poznámky1Pro podrobnější diskusi otázek souvisejících s multikulturalismem srov. např. Barša 2003.2Pro podrobnější diskusi otázek souvisejících s tzv. víceúrovňovým vládnutím a tzv. analytickými rovinamisrov. např. Císař 2002 a Buzan 2001.3Jeden z nejvhodnějších politologických rámců, jenž s sebou přináší i adekvátní nástroje (pochopitelněvedle nástrojů jiných sociálněvědných oborů), představuje tzv. policy analysis. Narozdíl od standardníchpřístupů k evropské integraci nabízí širší paletu výzkumných možností, a to jak v čase, tak i v prostoru.Rámec, který je použit v tomto textu, z policy analysis vychází (srov. Fiala, Schubert 2000). Soustřeďujese na konkrétní strategie v čase a ČR tacitně považuje za jednotného, nediferencovaného aktéra. Jehoužitečnost však tkví v tom, že je dostatečně srozumitelný (až didaktický) a výsledky takto definovanéhovýzkumu mohou napomoci vymezení dalších, šířeji rozpracovaných otázek.4Byť je možné k dané publikaci z vícero důvodů přistupovat i velmi kriticky, její zaměření na rozpoutánírelevantní, široké a a priori vědecky „neuzavřené“ diskuse o působení ČR v EU je nezpochybnitelné. Právěz tohoto důvodu je v tomto textu zmíněna a je využito její klasifikace strategií chování ČR v EU.5V této souvislosti nelze zapomínat ani na české zastoupení v Komisi, které navzdory své formálnínezávislosti na národních státech představuje pro členské země významný komunikační a informačníkanál. (Komise připravuje v souvislosti s rozšiřováním tzv. hodnotící zprávy.) Stejně tak nelze opomínatani čtyřiadvacetičlenné zastoupení ČR v Evropském parlamentu (EP), který na úrovni EU s rozšířenímrovněž vyslovuje souhlas. V porovnání s reprezentací ČR v Radě jsou však zastoupení země v Komisi a EPv této souvislosti spíše sekundární, protože pouze v Radě a při ratifikaci smluv o přistoupení disponuje ČRprávem veta.6Uvedený výčet vychází z informací uveřejněných na stránkách rakouského předsednictví EU. SamaEU uvádí jiné řazení (Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Turecko) a podobně je tomu i v jednotlivýchčlenských zemích. Pro diskusi rozšiřování v souvislosti s multikulturalismem ovšem není vyčerpávajícívýčet rozhodující. Už samotný fakt, že konkrétní stát usiluje (bude usilovat) o členství v EU znamená, žese jeho ambice stává předmětem unijních i vnitrostátních diskusí, a to bez ohledu na jeho formální statusv negociačním procesu.7V této souvislosti je třeba upozornit na fakt, že po posledním rozšíření EU se průměrný hrubý domácíprodukt EU výrazně snížil – právě přistoupením zemí ze střední a východní Evropy. V případě porovnáníekonomické výkonnosti bývalé EU-15 a současných kandidátských zemí by byl rozdíl ještě výraznější.8V mediálním diskurzu se v této souvislosti hovoří o tzv. „absorpční kapacitě EU“. Krom toho, že jdeo poměrně zavádějící termín, bývá toto označení občas používáno i v souvislosti se začleňovánímstávajících členských států do tzv. eurozóny, což vhodnost aplikace tohoto pojmu dále snižuje.9Následující dva odstavce vycházejí z analýzy Turecko-evropská otázka v české vnitřní politice, jež jedostupná na stránkách Centra strategických studií. Tento text zároveň podrobněji rozebírá zde zmíněnátémata.10Přestože je souvislost mezi oběma událostmi vědecky těžko prokazatelná, obecně se experti k takovémuvysvětlení připojují (srov. např. Evropský zatykač – efektivní protiteroristický nástroj nebo záminkak posílení moci EU? 2004).11V tomto ohledu je potřeba připomenout, že diskuse o způsobu převzetí evropského zatykače do českéhoprávního řádu byla soustředěna především na úrovni státu (tj. „nesestupovala“ na úrovně nižší), popř. sejí účastnili zainteresovaní odborníci.12V ČR si 64 % občanů myslí, že rozšiřování EU je pozitivní, zatímco v EU jako celku zastává tento názorpouze 55 % občanů (Special Eurobarometer 251: 55). ČR tak sdílí podobný názor jako ostatní nověpřistoupivší země. Naopak tzv. staré členské státy vnímají další rozšiřování jako negativní. Každopádně jetřeba upozornit, že v poslední době dochází k celkovému poklesu podpory dalšího rozšiřování EU (srov.Standard Eurobarometer 65: 29).13V rámci výzkumů veřejného mínění Eurobarometer tyto konkrétní otázky řešeny nejsou, nicméně najejich závažnost a potřebu akcentace lze usuzovat např. z toho, že občané EU zmiňují kriminalitu jakodruhý z nejzásadnějších problémů, které je trápí, přičemž platí, že v nových členských státech se tentoproblém objevuje častěji než v zemích starých (Standard Eurobarometer 65: 8).