Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

122 Česká politika v Evropské unii9.2 Jednotlivé součásti evropského politického prostoruNejprve je třeba jasně konstatovat, že na rozdíl od svých členských států nepředstavujeEU systém reprezentativní demokracie a její politický systém funguje výrazně odlišněod politických systémů jejích členů. V případě evropského politického prostoru (EPP)tedy nejde o arénu, ve které by fungoval klasický politický systém. Většina z vrcholovýchpředstavitelů unijních institucí je delegována z národní úrovně, především pak odpovědnostza své zástupce v Evropské komisi a Radě ministrů nesou jednotlivé národní vlády,kterým jsou, v případě Rady, tito zástupci odpovědní. V případě Komise není v podstatěo žádné přímé odpovědnosti možné hovořit, neboť komisaři jsou nominováni národnímivládami a přitom zastupují v integračním procesu nadnárodní prvek. Za Komisi má jistouodpovědnost EP, jehož souhlas je nutný k jejímu uvedení do úřadu a zároveň je mu Komiseza svou činnost jako celek politicky odpovědná a Parlament jí může v krajním případěvyjádřit nedůvěru. 6S výjimkou EP nelze nicméně hovořit o skutečné demokratickéodpovědnosti na úrovni EU a je třeba se spokojit především se vztahem odpovědnosti vládčlenských států a jejich občanů, který je nicméně řešen v národních politických prostorech.Je otázkou, nakolik pak vyvstává nebezpečí, že se demokratická odpovědnost v Evropěstane pouze formalitou (Sietendop 2004: 120). Nedostatky vztahu Unie, respektive jejíchinstitucí, a občanů všech členských států, často bývají shrnovány pod pojem demokratickýdeficit, který odkazuje na nedostatečný proces předávání legitimity od občanů evropskýminstitucím.Jak již bylo zmíněno výše, pro pojem „politického prostoru“ neexistuje konsensuálnídefinice ani na národní úrovni a tím obtížněji se jeví vymezení na úrovni evropské. Součástievropského politického prostoru by se daly rozdělit přibližně do tří skupin – do prvnípatří přesahy z jednotlivých národních arén na evropskou úroveň – zástupci národníchstátů a jejich vlád v institucích EU (Evropská rada, Rada ministrů, Komise), do druhéprvky vycházející z evropské úrovně směrem k celému evropskému prostoru – evropskáobčanská společnost/evropský lid, institut evropského občanství, se kterým je spojen např.post evropského ombudsmana či petiční právo. Do této skupiny patří také další prvky, kteréje možné označit za součást evropského politického systému, např. evropské referenduma zákonodárná iniciativa, které nicméně nejsou ve všech členských zemích považovány zavhodný nástroj k řešení politických otázek a nemají v bližších časových perspektivách přílišvelkou šanci na prosazení se v širším evropském měřítku. Třetí skupina leží na průnikudvou předchozích a zahrnuje problematiku evropských politických stran, evropskéhostranického a volebního systému.Vzhledem k nemožnosti věnovat se hlouběji všem nastíněným prvkům bude následujícírozbor zaměřen jen na dva z nich – evropskou občanskou společnost/evropský lid a otázkuevropských politických stran a jejich působení. Tyto dva prvky považujeme za klíčovépro posilování vazby mezi evropskými občany a Unií, v tomto případě reprezentovanéEvropským parlamentem. Obdobné vazby na národní úrovni představují základ modernídemokracie – občané sami ve volbách určují své reprezentanty, kteří mají řídit stát. I kdyžsituace na evropské úrovni je výrazně odlišná, EP je institucí, od které se očekává největšípodíl na snižování demokratického deficitu a přibližování Unie občanům. Dva analyzovanéprvky představují základ tohoto vztahu – skupinu občanů, která vybírá své reprezentanty,kteří se pro účely reprezentace na nadnárodní úrovni sdružují. Jde tedy v podstatě o voličea stranický systém na evropské úrovni.